Jakékoliv připomínky, dotazy, přání či stížnosti adresujte na: sever-rat@seznam.cz
Právě sleduje: Legendární seriál: "Odpadlík", Těší se na: TBBT - 7. sérii; Zpátky do školy.
The walking dead, Simpsonovi - 24. série

V přípravě další díl Velký atlas blogerů...

Červenec 2010

Osobní charakteristika - Tomáš K.

26. července 2010 v 20:07 | Sever-rat |  Osobní charakteristika - Friends
Osobní charakteristika v kostce




Tomáš K.


Osobní charakteristika: Tomáš se řadí mezi moje nejstarší kamarády. Známe se už od školky (dříve jsem asi pojem kamarádství moc nechápal a s autíčkama jsem si hrál s každým). S Tomášem jsme se hodně začali bavit v 6. třídě, jelikož pár lidí včetně mě z mojí třídy nás s Tomášovou třídou spojovala společná výuka angličtiny.

Události: S Tomášem jsem také prožil spousty událostí, např.: dříve pro mě více navštěvované zápasy Slavie, společné školní výlety, Akce Pivo, časté cestovní MHD.

Práce: Občasné brigády, ale v současné době bys něco mohl najít na prázdniny jako minulý rok, kdy si pilně pracoval celé prázdniny. Neříkej, že se penízky navíc nehodí.

Holky: Vzpomínám si jak si mi asi před dvěma lety posílal fotky, ve kterých se ti líbí jedna holčina z hokeje. Podle mě si velký romantik, umíš se chovat, akorát máš smůlu na holky. Jestli to není trochu ohledně vkusu, protože některé holky od tebe jsou trochu namyšlené. Každopádně ti přeji hodně štěstí, aby si brzy našel tu pravou.

Škola: Když jsme se po základní škole rozhodovali, co budeme dále studovat, OA Hovorčovická byla pro nás jasnou volbou. Vlastně díky tobě jsem byl na této škole, jelikož jsem stále nevěděl kam jít, tvé doporučení stálo zato. Na škole jsme spolu prožili dva roky ve stejné třídě. Poté byla naprosto zbytečná a bohužel rozhodující pětka ze zbožíznalství. Propadl si do jiné třídy, ve které si hodně ožil. Je pravda, že lidé ve tvojí třídě opravdu stojí za to, až jsem ti to i záviděl. (Snad víš, jaké byly poměry v naší třídě).

Fotbal: Náš společný nejoblíbenější sport. S Tomášem jsem hrál fotbal snad ze všech nejčastěji. Začalo to nejprve mým oblíbeným "pouličním fotbalem". A pokračovalo to až tak, že jsme skončili jako zakladatelé týmu Pražští lvi (Tomáš měl na založení týmu větší zásluhy, díky němu jsme vlastně vznikli). Tomáš převzal kapitánskou pásku týmu a zaslouženě a úspěšně vede tým až do dnes.

Kamarádi: V současné době ani o kamarády nemáš nouzi. Spousty kamarádů a kamarádek z nejdůležitějších stran. Je vidět, jak ti komunikace s ostatními svědčí, chytil ses opravdu dobře.

Podniky: Tomáš rád navštěvuje veškeré podniky. Nejčastěji se vyskytuje v podnicích Lisboa a Kamikadze. Takže jestli chce jít někdo s Tomášem na pivo - No problem.

Moje pocity a moudra:
Všechny mé názory na tebe jsou kladné, nemá žádné výhrady, rád se na tebe obracím a rád s tebou pokecám. Co se týče poslední události ohledně mého konce u týmu, za to nemůžeš, holt někdo to bere po sportovní, někdo po kamarádské stránce. Přeji ti hodně úspěchů v životě, dobrou práci, holčinu, zvládnutí maturity a hodně vítězství v týmu.

© Written by Petr Švehla

Osobní charakteristika - Mike

26. července 2010 v 19:51 | Sever-rat |  Osobní charakteristika - Friends
Míša Havlík:
Můj menší bráška, je to supr klučina, známe se už od základní školy, můžeme kecat úplně o všem, prožili jsme spolu hodně událostí.
Jeho charakteristika: Jeho osobitý styl, nagelované vlasy a jeho oblečení vyvolávají dojem rockového chlapa. I tento styl je mu hodně blízký, jeho každodenní poslouchání kabátů, metallici mu snižuje jeho každodenní produktivitu, protože má málo času. Jeho občasné historky, přísliby, se musí brát s rozvahou, člověk nikdy neví, jestli to splní, nebo jestli mluví vážně. Ale je to typan do pohody, rád chodí ven a hlavně si užívá života.


Od začátků:
Začínal školní rok. Do třídy přišel nový spolužák Mike Havlík. Michal se začlenil do třídy celkem rychle. Začal se hodně kamarádit s Petrem Hoškem a Martinem Zdeňkem. Chodili spolu ven, hráli fotbal a také hráli jakousi zábavnou hru. Šlo o to, že se na papír napsali fotbalové zápasy, tyto zápasy končili výsledkem podle toho, jaké číslo padlo na tužce. Na každé straně tužky bylo od 1 do 6, toto číslo určovalo kolik gólů daný tým dal. Tato hra jim vydržela několik let. Michal se také hodně skamarádil s Tomášem Černým.
            Na základní škole byl Michal trochu "silnější" a hodně vyhlížela jeho "pověstná" ofinka. Michal se poté hodně změnil, začal si gelovat vlasy (teda až po mně). Chodili jsme spolu více ven a zažili jsme spousty a spousty událostí:

Před Vánoci 2003: Školní výlet. Na hodinku nám dali rozchod, šli jsme do Mekáče. Michal a Martin Z. si dali nějaké menu a já si dal 2x zmrzlinu. Michal i já si pochutnáváme, ale Martinovi pořád nikdo nedonášel jeho objednané menu. Asi po půl hodině přišla paní s jeho vybraným menu a ještě mu dala lístek, s kterým si může zdarma objednat zmrzlinu. Mezitím Michal zvedl hlavu od jídla a na celý McDonald zavolal: "To je dost, Šimečku"! Ale on to byl úplně někdo jiný, byla to velká sranda a pro něho to byl určitě trapas. Dojedli jsme, dopili a šli jsme zpátky na Staromák, kde byl sraz. Dalším cílem byla Kotva. S Michalem jsme vymysleli další srandu. Vyjeli jsme výtahem do nejvyššího patra, seběhli jsme dolů po schodech a zase vyjeli výtahem nahoru a takto se to opakovalo několikrát.

Kulečník: Rozhodli jsme se , že půjdeme hrát kulečník, rezervovali jsme si ho na pátou. Scházíme se v počtu 3 lidí. (Já, Michal a Tomáš Č.), objednáváme pití a začínáme hrát. Před hrou jsme si určili, že vždy bude 1 dvojice a jeden bude hrát sám , ale pořád by se to točilo.
Michal se rozstřeluje, bohužel při rozstřelu mu spadla černá koule do horního okraje stolu a prohrál. A tak si já s Tomášem připisujeme naše první vítězství. Ale hra tím zdaleka nekončí, Michal, který na začátku zaváhal, dokazuje své kvality. Jedna koule za druhou padá do děr. Takto jsme hráli asi 3 a vítězství byla na obou stranách.

Výlet na mojí chalupu - written by Mike:

Je to s bráchou naše první společná dovolená za sedm let . Ani jednou za tuto dobu jsme spolu nikde nebyli, samozřejmě,že jsme spolu zažili spousty párty a různých jiných problémů ale bez samotné dovolené.
Naše dovolená začala
středečním večerem, kdy jsme se oba stačili rozloučit s přítelkyněmi a vyrazili jsme na posezení do hospody, kde je zahrádka.(Je to příjemná hospůdka nedaleko od našeho oblíbeného hřiště na Hagiboru).
Sešli jsme se s naším spoluhráčem a kamarádem Jardou asi okolo deváté hodiny na želivárně a vyrazili jsme do předem zmíněné hospody. Byla to super akce, dali jsme pár pivek a pokecali o starých časech a o Járově oslavě. Skončili jsme asi okolo půl dvanácté a doprovodili jsme Jardu na zastávku sídliště Malešice. Když odjel ještě jsme s bráchou pokecali, dali poslední cigaretu a šli jsme k němu domů spát. Byl to super den a my se těšili na středeční jízdu vlakem. Když jsme dorazili k Petrovi domů ještě jsme chvíli ponocovali ale pak jsme se odebrali k spánku.
Ve středu ráno jsme se probudili, dali si skromnou snídani a samozřejmě jsme nezapomněli si zapálit. Oba nás to povzbudilo na další skvělé dobrodružství. Vlak odjížděl kolem deváté hodiny a tak jsme s bráchou vyráželi už kolem osmé abychom si zasedli lepší místa ve vlaku. To však nebylo potřeba, když jsme dorazili na nádraží tak jsme si koupili lísky a pitivo a vyrazili jsme do vlaku. Zjistili jsme že vlak je skoro prázdný, ale nebylo se čemu divit, byli jsme ve vlaku brzo a tak jsme si vybrali nejlepší místa a čekali na odjezd. Asi deset minut před odjezdem se nahrnul zbytek lidí a mohlo se vyrazit, jenže vlak měl zpoždění sice patnáct minut, ale nám to připadalo jako věčnost.Celou cestu vlakem jsme se kochali nádherným výhledem z vlaku ale přitom jsme umírali v úděsném vedru ve vlaku.Jeli jsme přes nádherná místa jako je Kolín, Kutná Hora, Havlíčkův Brod. Když jsme po dvou hodinách dojeli do Brodu tak jsme toho měli dost, museli jsme pospíchat na přestup ale to už nebylo v našich silách to zvládnout a tak jsme věděli, že máme skoro dvě hodiny na oddych než pojede další vlak. Pravda je že jsme zašli na oběd a dali jsme si do trumpety a za ty ceny nedejte si? Luxusní pivečko a k jídlu jsem měl-gulášek a Petr měl řízeček. Po takto strávených chvílích jsme se odebrali na nádraží, kde na nás čekal vlak do Stružince. Cesta by měla trvat podle řádů třicet minut, ale nám cesta trvala okolo hodiny s tím, že jsme čekali ve Ždírci. Po příjezdu do zmíněné vesnice na nás čekal Petrův děda (sympatický pán ve starších letech). Odvezl nás k chalupě a Petr mi ukázal, jak to v chalupě vypadá a jak se tu věci mají.Po tom, co jsme se rozkoukali jsme dostali pozdní oběd a to kuře s bramborem. Když jsem dojedli a uklidili po sobě nepořádek, šli jsme se projít po okolí a dát si medicínu(cigaretu).Pak jsme se opět vrátili do chalupy a trochu pomohli dědovi s plotem a s tím co potřeboval, teda mezi námi nebylo toho moc. K večeru jsme vyrazili na dlouhou procházku k rybníku Januš a cestou jsme dělali různé blbosti a hledali houby. U rybníka jsme poseděli a pokecali, při tom jsme ještě stačili okukovat místní slečny, které se koupali v rybníku. Po tom, co nás to přestalo bavit jsme se stejnou cestou vrátili do chalupy a zjistili, že k večeři budou buřtíky na ohni. Oheň se rozdělal a my dva spolu s dědou jsme si opékali buřtíky. Po večeři jsme se ještě chvíli koukali na televizi a potom jsme zalezli do pelechů a šli spát.
Páteční ráno bylo velmi zajímavé stávali jsme skoro v devět hodin a přesto jsme měli na stole připravenou čerstvě upečenou pizzu. Byla dobrá, ale my jsme si ještě kus nechali na pozdější dobu. Po snídani jsme opět vyrazili k lesíku jménem Hrobka a zde jsme si dali naši medicínu. Když jsme se vrátili do chalupy, tak jsme rozbalili počítač a začali jsme hrát czech socer managera a při tom jsme zase kecali o všem možném.Okolo poledne nás to přestalo bavit a tak jsme se odebrali k rybníku Januš. Vzali jsme si s sebou jen skromný uzlík, který obsahoval-dvoje plavky,dva ručníky a láhev pití.
K rybníku se jde vlastně celou dobu lesem, teda pokud pominu krátkou polní cestu na začátku. Je to krásná cesta tichá a plná otravného hmyzu. Když jsme konečně došli k rybníku nikdo tu nebyl a my si vybrali super místo kousek dál od hlavní části.Bylo tam dobře vidět na celý rybník i na lidi , kteří k němu přicházejí. Asi po čtyřech hodinách plného koupání jsme byli zase ve vodě a na kole si přidrandila velice pěkná holčina. Pozorovali jsem jí a nakonec ona sama přišla pozdravit Petra, byla to jeho kamarádka a jmenovala se
Katka Š. Moc dlouho jsme s ní ale nepokecali protože jsme měli jiné plány a to se sbalit a jít na pivo. A tak jsme se rozloučili a potom jsme se vrátili stejnou cestou, po které jsme už šli zpět do chalupy.
Dali jsme si na posilněnou pizzu a koláč a vyrazili jsme do smrtícího horka a na cestu dlouhou pár tisíc metrů. Po cestě jsme nikoho nepotkali a došli jsme skoro až k hospůdce ale museli jsme se zastavit. Zastavili jsme se na místě, kde byl kravín ale nedal se tam vydržet smrad, který ucházel asi z maštalí a trubek. A tak jsme si pospíšili do hospody. Protože nám bylo vedro, tak jsme počkali než vychladneme a pak jsme si objednali dvě desítky, po čase další dvě a nakonec jsme to zajedli smaženým sýrem a hermelínem s přílohou. Pak Petr psal zmíněné Katce, že se sejdeme a ona souhlasila. Potkali jsme jí někde na půl cesty do Stružince a pokecali s ní. Po tom, co odjela jsme čekali na Petrovu babičku až přijede . Netrvalo dlouho a zdálky jsme slyšeli pronikavý hlas skřípání kol vlaku a kolejí. Babička vystoupila z vlaku a odjela společně s dědou do chalupy. My s Petrem jsem krásnou felicií nejeli, protože jeho babička s dědou brali nějakého známého nahoru na kopec.A tak jsme se ještě prošli já jsem vyřídil pár telefonátů a šli jsme zpět do chalupy. Hlad jsme opravdu neměli, byli jsme najedení, ale nikdo o tom nevěděl a tak nám babička začala nabízet lecos k jídlu, ale my už jsme nemohli, prostě jsme byli plní.Asi to babičku mrzelo, ale druhý den ráno jsme se najedli. Jinak spíme v takové malé útulné místnosti, kde je asi největší chládek a super klid.

Chod ve škole: Často jsme s Michalem hráli pozemní hokej, tzn. Že michal byl v bráně pod lavicí a my jsme na něj hráli s víčkem od láhve. Byla to velká zábava. S Michalem jsem také seděl v lavici, kde jsme pořád kecali, až z toho museli být všichni učitelé naštvaní.

            Vzpomínám si ještě na jednu příhodu, když jsme ještě byli malí kluci. Michalovi jsem omylem u hodinek ulomil osičku. Tak se sebral a šel na mě žalovat. (To byli léta :-D)

            Při hodině informatiky se každý žák měl přihlásit na počítači. Po zapnutí PC se objevila tabulka, kde se muselo zadat uživatelské jméno a heslo. Michal s přehledem prohlásil: "Já to heslo obejdu".

Holky: Michal jako každý jiný kluk se hodně zajímá o holky, často jsme o nich kecali a řešili je. Prožili jsme i to, že jsme měli oba rádi i jednu holčinu. Pamatuji si hlavně dvě jeho holčiny. A to Lindu a Verču Svobodníkovou. A jeho nynější lásku Janu. Chodí s ní víc jak 3 roky, je to nejdelší vztah, co znám. Stále jim to ve všem klape a doufám, že do budoucna i stále klapat bude.

Práce: Michal je velice pracovitý kluk. Nějakou tu dobu chodí pracovat jako Security (chodí jen v noci). V současné době hledá nějaké zaměstnání nastálo, protože chce od září znovu studovat vysokou školu, ale dálkově. Je pravda, že i kvůli práci nemá tolik volného času. Ale takhle je to u každého pracujícího. Často jsem také chodil s Michalem na jednorázové brigády jako do Globusu nebo Makra, to byly ale časy. Je to už za námi a nové pracovní výzvy nás čekají.

Kamarádi: Michal má okolo sebe spousty kamarádů, ať už z práce, ze škol, kamarády, kteří bydli kousek od jeho bydliště, dále lidé přes internet (ICQ, Skype, Facebook, lidé.cz) nebo lidé z okolí Benešova. Tito lidé mají Michala za oblíbeného člověka. Rád s nimi chodí na fotbal, kafe, na pivo, do kina. Vím, že si kamarádů hodně vážíš!! A nejlepší kamarády bereš jako svoje bratry a sestry. Dnes by to bez kamarádů opravdu nešlo.

Michal a podniky: Otázka, zda znám nějaký podnik, kde Michal byl, je špatná otázka. Lepší by byla, zda znám nějaké podniky, kde Michal ještě nebyl. Rád si chodí zahrát kulečník (např. do BC, Hasso, dříve K Bohoušovi), na kafe (Palmovka, Národní třída), ale hlavně chodí na pivko. Tady těch podniků ale je, kam chodí (jako Hokejka, Sýkorka a spousta jiných). A v neposlední době také na disko (jako Kamikadze, Lisboa). Takže shrnutí, ve většině podniků je už Michal jako doma.

Fotbal: Michal dříve hrál za Pyšely, poté za Benešov, vždycky byl brankářem. Když jsme si založili vlastní tým jménem Pražští lvi, začal hrát Michal na postu útočníka. Na tomto postu mu to moc nešlo, tak se přesunul do obrany, kde byl jeden z nejlepších obránců našeho týmu.

Pocity a moudra (z mého pohledu):
Na toto téma, co si o Michalovi myslím, jsem přemýšlel hodně dlouho. Stále mě ještě nic nenapadlo, tak se pokusím něco složit. Michal je hodně hodný a výborný kamarád. Dá se s ním pokecat o čemkoliv, hodně pomůže, udělá si na člověka čas a dokáže ho vyslechnout a poradit. Hodně si užívá života a je to jen a jen dobře. Buď a zůstaň takový a lidé si tě budou více vážit a hledat si k tobě cestu.


Komentáře:

Tomáš Körbler odpovídá…
1)      Co si představíš, když se řekne Michal Havlík?
O: Působí na mě dojmem nespolehlivého člověka, většinou, když něco slíbí, tak to nesplní. Ale jinak to je skvělej kamarád z diskoték do nepohody.
2)      Čeho si na Michalovi vážíš?
O: Jen tak se nevzdává…

Video o Michalovi:


Sedm slov III aneb popis minulých událostí s kamarády: Rok 2005

26. července 2010 v 19:11 | Sever-rat |  Sedm slov

Je 2. ledna ráno, probouzím se do dalšího mrazivého dne také trochu s bolením hlavy, tento den nebyl nijak zvláštní, nechtělo se mi jet na čerňák za svými oblíbenými přáteli, a tak tento den prožívám osaměle u Pc, ale to neva, zítra je zase škola, kde si se spolužáky budeme vyprávět naše dobrodružné příběhy ze silvestra.
Jako prvního při výstupu z autobusu potkávám Johnyho (super kámoš, který rád chodí do hospody), hned se s ním dostávám do řeči. A on vypráví své silvestrovské příhody. V tom potkáme Smíška (Lukáše - je dost zábavný, směje se úplně všemu, s ním jít ven, to je to nejlepší, jak se pořádně zasmát) a jdeme pomalinku do hrozitánského kopce do naší "milované" školy. Přezujeme se a jdeme směrem k naší třídě, kde jako vždy (je to náš zvyk) si sedneme na podlahu a čekáme než přijde učitel, občas si napíšeme úkoly a pozdravíme se s přicházejícími či již sedícími spolužáky. Vždy na poslední chvíli dorazí Kýbl, Michal a Luky. Celý den ubíhá tak pomalu, docela nudné hodiny a na konci vyučování každý s radostí utíká ven, aby byl, co nejdříve doma. Jako vždy jdeme dolů po tom hrozitánském kopci k autobusu. Naše skupinka cca 7 členů se pomalu táhne do plně přecpaného autobusu čísla 177, jedeme asi dvě zastávky, kde se od nás odloučí 5 lidí, což je opravdu hodně, a tak nakonec jedeme jen já s Pavlem B. Po strastiplné, zdlouhavé a sedavé cestě dorazíme na metro Vysočanská, jdeme pomalu do metra, které nás už rychleji veze na čerňák. Tam usedáváme na nejbližší lavičku a čekáme každý na někoho známého, se kterým bychom mohli odejít, protože Pavel B. je z Horních Počernic a já z čerňáku (ikdyž čerňák je můj druhý domov, trávím zde stejně svého volného času jako doma). Po několika přijíždějících metrech nikdo nepřichází, pomalu ztrácíme naději, že vůbec někoho potkáme a stejně pořád říkáme: "Ještě na jedno metro počkáme". Po několika minutovém čekání nakonec někdo z metra vystoupí, a tak se pomalu loučíme a každý jde jinou cestou se svým kámošem či kámoškou ze základky. Já většinou potkám "svoji oblíbenou partu" -Víťana, Michala nebo Mirka. Jsou to všichni dost dobří kámoši ze základky. Můj každodenní program s nimi je přímo úchvatný: chodíme jen tak po sídlišti (nikdy nevíme, kam až dorazíme) nebo také oblíbená činnost je válení se po lavičkách či zahrát si fotbálek. Sice fotbálek je s nimi dobrý, ale i trochu nudný, moc se jim nechce běhat, často si musí skočit na cígo, ale to stejně za chvíli vykouří, a tak hra může pokračovat. Po několika hodinové "dřině" si už řeknem dost a tak končíme.
Mé putování dále pokračuje za Hankou (nejlepší kamarádkou na čerňáku), vždy mi hodí klíče a poté už jen kecáme na chodbě "ve dvojce", její první otázka vždy padne na jejího kluka Honzu, který se mnou rád naštěvuje naši obchodní akademii). Jednou "už" na podzim jsme měli přednášku (známého moderátora - Josefa Klímu) a po přednášce jsem se ptal několika spolužáků, jestli nechtějí jet ke mně, 4 lidé souhlasili a tak se jelo, někdo si u mě prohlížel nějaké věci, druhý hrál na Pc a Honza si prohlížel mojí ročenku a když otočil další list, zalíbila se mu jedna holčina - Hanka, řekl jsem mu, že ho s ní seznámím. Slib se stal skutkem a na podzim jsem je seznámil. Honzovi se Hanka okamžitě líbila, ale Hanka říkala, že Honza se jí moc nelíbí, ale nakonec se jí stejně líbil. Asi tak 2x týdně jsme společně chodili ven, jako vždy, jen tak po sídlišti.          7.1. 2005 - Jsme šli všichni ven. Venku nás bylo 6, ale stejně jsme chtěli ještě na někoho zazvonit, zazvonili jsme na Tomáše Č. Tak jsme s naším počtem sedmi lidí procházeli sídliště. Už bylo trochu později a Táňa a Dominik museli domů. Celou dobu, když jsme se procházeli, bavili jsme se jen já, Honza a Michal H. a Hanka byla na nás potom naštvaná, protože jsme se s ostatními nebavili, ona se stejně bavila s Tomášem a jak už víte, tak já se s Tomášem nebavím. Už jsme nevěděli kam jít a šli jsme tedy k Hančina vchodu. S Michalem a Honzou jsme postávali okolo a Hanka s Tomášem byli ve vchodě, nechtělo se nám moc s Tomášem povídat, tak jsme stáli stranou. Potom bylo pozdě už i pro nás, tak nás teda šli doprovodit k metru, nějak jsme se smířili, ale nám se s Honzou moc nechtělo jet, ale nakonec jsme jeli. Poté jsme vystoupili na Palmovce a tam jsme si ještě povídali, ale nejvíc o Hance. Asi po 10 minutách jsme se rozloučili a každý jsme jel na jinou stranu. Jak jsme odjeli z čerňáku, tak Hanka z Tomášem zůstali nakonec sami, moc dlouho venku nebyli, a zase šli domů. Ale pro Hanku ten večer ještě nekončil. Chtěla ještě vidět Honzu, zeptala se Táňi, jestli by s ní nejela za ním do Kobylis. Ani to tam neznali, ale nakonec honzovu ulici objevili, Hanka mu napsala smsku, že čekají před barákem, ale odpověď nepřicházela, Hanka a Táňa už nechtěli dále čekat, tak se vydali na zpáteční cestu, když už byli v tramvaji, Hance přišla smska od Honzi, že neměl u sebe telefon a ptal se jestli tam opravdu byli, a nakonec si dali sraz kousek u Palmovky.





Honza tam dorazil, a pak jeli všichni na čerňák, chvilku pokecali a Honza jel zase zpět domů. Poté skoro každý den jezdil Honza za Hankou. Takhle to pokračovalo hodně dlouho, a 31.1 spolu začali chodit…
Mé dlouhotrvající povídání s Hankou končí, tak mé putování pokračuje zpět do sídliště. Potkávám zde své dlouholeté kamarády Michala H. a Martina Z. S nimi jsem toho prožil tolik - hodně srandy, spousta kecání, historek, hraní fotbalu, prostě krásně prožité minuty. Martin je dobrý šprýmař, vymýšlí srandu, a tím zvedá náladu a rozesměje i někoho, kdo se nerad směje. Rád chodí do Vilage (to je obchodní centrum na konci sídliště) nebo také do globu či wordu. Samotnýho venku jsem ho snad ještě nepotkal, jedině s Michalem H. A teď když je řeč o Michalovi H. - s ním si můžu říct cokoliv, drží tajemství a dost mi pomohl s Barčou (mojí bývalou) - tohle pro mě nebyla dost jednoduchá situace: Ke konci ledna mi napíše, že už jí ten život nebaví, nic jí nejde, má problémy, s klukama to nejde, že chce prostě udělat sebevraždu. Pořádně mě tím ničila, nemyslel jsem na nic jinýho než jí to rozmluvit, ale nebylo to lehký, nechtěla mi slíbit, že si nic neudělá, a hodně jsem se bál, že se jí něco stane. Nakonec to udělala, naštěstí si vzala málo prášků, a od tý doby to snad znova zkoušet nebude, bylo jí hodně špatně. Dále o Michalovi H. můžu říct, že je fakt dobrej kámoš. Tedy s Martinem a Michalem H. občas i Honza chodíme hrát kulečník, pobydem tam tak 3-4 hodiny, potom jdeme ještě ven. Ale musím říct, že mě v tom kulečníku válcují, ale co se dá dělat? Jsem teprve začátečník. Vždy, když někoho potkám, pokecáme, obejdeme síldiště, jedním slovem výborný.
Asi tak po dalších dvou hodinách se vydávám na další cestu. Potkávám Karla (který má rád pc a holky, ale zatím nenarazil na tu pravou). S ním si nemusím nikdy domlouvat nějaký sraz, vždy se někde potkáme. Ale občas si sraz domluvíme, jako třeba na čarodky. Zazvonili jsme ještě na pár lidí, a šli jsme dolů k rybníku, tam bylo asi 5000 lidí, takže docela narváno, ale přežít se to dalo. Celkem jsme zazvonili na Hanku, šel i dokonce Tomáš (teda moc ho nemám rád), a přijel i Honza. U ohně byla dost nuda, vydali jsme se tedy na "kočičí hrádek" (v Dolních počernicích). Tam jsme byli jen chvíli a vrátili jsme se zpět k ohni. Nevím, kolik minut jsme tam byli, ale šli jsme zase do sídliště, kde jsme se nakonec usadili u jedné cukrárny - "U Václava". Jen tak tak jsem poté stíhal poslední metro, ale přecejenom krásný den plný čarodejnic.
Když by putování dále pokračovalo, určitě bych potkal spoustu dalších lidí jako třeba Petra H. - vlastně teď se ten příběh netočí okolo něj jakoto bylo na začátku. S Petrem jen procházíme sídliště, dokud nepotkáme někoho známeho. Jednou jsme se tak procházeli po sídlišti a v dálce vidíme tři holky. Jenom je mineme a schválně do nás strčí. Bereme to v pohodě. Asi za půl hodiny je znovu potkáváme a dáváme se do řeči, poté si od nás berou čísla. O pár dní později napsali, jestli bychom nešli ven, my souhlasili. Takhle to bylo několikrát, do té doby, co se s nimi Petr pohádal. Od té doby se s námi nechtěli bavit, byla to velká škoda…                       




Tyhle lidi potkávám skoro každý den, je prostě zábava chodit s nimi ven. Jen škoda, že už s námi nechodí ven Zuzka, se kterou jsme toho tolik prožili, škoda, po škole je buď hodně unavená nebo jezdí k tetě.
Čerňák už dávno pokryla černo-černá tma a já se sám vydávám na cestu domů - do Malešic. Je to nudná cesta, ale stejně vzpomínám na ty krásně prožité okamžiky. Když je řeč o dopravě, nejlepší je to v autobuse při cestě ze školy, tam si užijeme srandy, xichtíky, různý blbosti, ale je to vtipný…Vlastně sranda je teď pořád. Můj den končí u počítače, kde kecám na chatu. Nemůžu být ani minutu osamotě. Na chatu kecám s hodně lidmi, ale asi nejvíc s Anetou, moc mi pomohla tím, že vůbec existuje, často mi zvedne náladu a hezky se s ní kecá.
Příběh asi skončí u mě:    
Holky:   pořád jsem někoho hledal, seznamoval se, ale skoro nic nevyšlo… Seznámil jsem se z Monikou (Johnyho sestra), viděl jsem jí jen 2x, ale líbila se mi, já jí asi taky, napsala mi to, nejdřív si na mě vzala ICQ, poté napsala, tak jsem si psali dlouho dobu, vypadalo to dost slibně, ale měla kluka a pořád ho má, tak asi víte, jak to dopadlo…Ještě jsem zkoušel znovu chodit z Terkou, ale to je dlouhý povídání, a to si nechám pro sebe…
Na sídlišti se děje tolik věcí, jednou jsme hráli na hřišti fotbal, už jsme končili, a já koukám do báglu a chybí mi mobil, koukám všude, ale nikde není, tak jsem se šel ptát ostatních lidí, co byli tehdy na hřišti, jestli ho náhodou neviděli. Naštěstí viděli…viděli jak ho někdo bere, sice nevěděli kdo, ale věděli kde bydlí, tak jsem šel já, víťan a ještě pár dalších pro svýho mobila. Zazvonili jsme, naštěstí to byl ten, který mi ho ukrad. A řvali jsme na něj ať mi ho hned kouká donýst dolů. Nějakou chvíli to trvalo. Ještě několikrát jsme s ním museli mluvit. Po chvíli přišel jeho otec s mobilem, ptá se: "co to je za mobila?", odpovídám: "3510i" a beru si ho a ten jeho taťka ještě povídá, že jeho syn nekrade, to už nás fakt dostalo, že jsem dostali výtlem a šli jsme…
Někdy také chodíme na pivko: Já, Michal H., Víťan…a hodně dalších, je to fakt zábava, teda zábava je spíš po tom…A to chodíme "K rákosům..."
Také často jezdíme na fotbal, hodně na reprezentaci, byli jsme v teplicích, liberci - bylo to úplně výborný…skvělý fotbalový zážitky, dobrý pocit z výhry, a hustá doprava…
Je taky divný, že jen píšu o čerňáku, jenže v malešicích (tam, kde bydlím) nikoho ani neznám…Znám tam jen Helču (spolužačku), její sestřenku a sestru (Áďu), jako moc toho není, a proto jsem jen na čerňáku…



Tímto můj příběh (možná pro někoho deník) končí, je to spíš příběh o lidičkách, kteří jsou nejlepší…

Zde je přesný seznam lidí, kteří v příběhu vystupují, byť je o nich i jen 1 věta: Počet lidí: 25 , kteří pro mě znamenají všechno…
Petr Švehla (já), Honza G., Smíšek, Luky, Michal, Michal Havlík, Michal H., Mirek, Víťan, Martin Z., Karlos, Hanka, Zuzka, Petr H., Helena, Tomáš Č., Kýbl, Pavel B., Johny,
Táňa, Dominik, dále u mě: Barča, Tereza a Monika, a Aneta (modrulka)
Napsal bych zde víc lidí, ale tito jsou nejlepší kamarádi, ostatní jsou taky sice dobří, ale tito patří k nejlepším…
The End…

© Sever-rat                                           2.1.2005 - 22.6.2005