Jakékoliv připomínky, dotazy, přání či stížnosti adresujte na: sever-rat@seznam.cz
Právě sleduje: Legendární seriál: "Odpadlík", Těší se na: TBBT - 7. sérii; Zpátky do školy.
The walking dead, Simpsonovi - 24. série

V přípravě další díl Velký atlas blogerů...

Osobní charakteristika - Mike

26. července 2010 v 19:51 | Sever-rat |  Osobní charakteristika - Friends
Míša Havlík:
Můj menší bráška, je to supr klučina, známe se už od základní školy, můžeme kecat úplně o všem, prožili jsme spolu hodně událostí.
Jeho charakteristika: Jeho osobitý styl, nagelované vlasy a jeho oblečení vyvolávají dojem rockového chlapa. I tento styl je mu hodně blízký, jeho každodenní poslouchání kabátů, metallici mu snižuje jeho každodenní produktivitu, protože má málo času. Jeho občasné historky, přísliby, se musí brát s rozvahou, člověk nikdy neví, jestli to splní, nebo jestli mluví vážně. Ale je to typan do pohody, rád chodí ven a hlavně si užívá života.


Od začátků:
Začínal školní rok. Do třídy přišel nový spolužák Mike Havlík. Michal se začlenil do třídy celkem rychle. Začal se hodně kamarádit s Petrem Hoškem a Martinem Zdeňkem. Chodili spolu ven, hráli fotbal a také hráli jakousi zábavnou hru. Šlo o to, že se na papír napsali fotbalové zápasy, tyto zápasy končili výsledkem podle toho, jaké číslo padlo na tužce. Na každé straně tužky bylo od 1 do 6, toto číslo určovalo kolik gólů daný tým dal. Tato hra jim vydržela několik let. Michal se také hodně skamarádil s Tomášem Černým.
            Na základní škole byl Michal trochu "silnější" a hodně vyhlížela jeho "pověstná" ofinka. Michal se poté hodně změnil, začal si gelovat vlasy (teda až po mně). Chodili jsme spolu více ven a zažili jsme spousty a spousty událostí:

Před Vánoci 2003: Školní výlet. Na hodinku nám dali rozchod, šli jsme do Mekáče. Michal a Martin Z. si dali nějaké menu a já si dal 2x zmrzlinu. Michal i já si pochutnáváme, ale Martinovi pořád nikdo nedonášel jeho objednané menu. Asi po půl hodině přišla paní s jeho vybraným menu a ještě mu dala lístek, s kterým si může zdarma objednat zmrzlinu. Mezitím Michal zvedl hlavu od jídla a na celý McDonald zavolal: "To je dost, Šimečku"! Ale on to byl úplně někdo jiný, byla to velká sranda a pro něho to byl určitě trapas. Dojedli jsme, dopili a šli jsme zpátky na Staromák, kde byl sraz. Dalším cílem byla Kotva. S Michalem jsme vymysleli další srandu. Vyjeli jsme výtahem do nejvyššího patra, seběhli jsme dolů po schodech a zase vyjeli výtahem nahoru a takto se to opakovalo několikrát.

Kulečník: Rozhodli jsme se , že půjdeme hrát kulečník, rezervovali jsme si ho na pátou. Scházíme se v počtu 3 lidí. (Já, Michal a Tomáš Č.), objednáváme pití a začínáme hrát. Před hrou jsme si určili, že vždy bude 1 dvojice a jeden bude hrát sám , ale pořád by se to točilo.
Michal se rozstřeluje, bohužel při rozstřelu mu spadla černá koule do horního okraje stolu a prohrál. A tak si já s Tomášem připisujeme naše první vítězství. Ale hra tím zdaleka nekončí, Michal, který na začátku zaváhal, dokazuje své kvality. Jedna koule za druhou padá do děr. Takto jsme hráli asi 3 a vítězství byla na obou stranách.

Výlet na mojí chalupu - written by Mike:

Je to s bráchou naše první společná dovolená za sedm let . Ani jednou za tuto dobu jsme spolu nikde nebyli, samozřejmě,že jsme spolu zažili spousty párty a různých jiných problémů ale bez samotné dovolené.
Naše dovolená začala
středečním večerem, kdy jsme se oba stačili rozloučit s přítelkyněmi a vyrazili jsme na posezení do hospody, kde je zahrádka.(Je to příjemná hospůdka nedaleko od našeho oblíbeného hřiště na Hagiboru).
Sešli jsme se s naším spoluhráčem a kamarádem Jardou asi okolo deváté hodiny na želivárně a vyrazili jsme do předem zmíněné hospody. Byla to super akce, dali jsme pár pivek a pokecali o starých časech a o Járově oslavě. Skončili jsme asi okolo půl dvanácté a doprovodili jsme Jardu na zastávku sídliště Malešice. Když odjel ještě jsme s bráchou pokecali, dali poslední cigaretu a šli jsme k němu domů spát. Byl to super den a my se těšili na středeční jízdu vlakem. Když jsme dorazili k Petrovi domů ještě jsme chvíli ponocovali ale pak jsme se odebrali k spánku.
Ve středu ráno jsme se probudili, dali si skromnou snídani a samozřejmě jsme nezapomněli si zapálit. Oba nás to povzbudilo na další skvělé dobrodružství. Vlak odjížděl kolem deváté hodiny a tak jsme s bráchou vyráželi už kolem osmé abychom si zasedli lepší místa ve vlaku. To však nebylo potřeba, když jsme dorazili na nádraží tak jsme si koupili lísky a pitivo a vyrazili jsme do vlaku. Zjistili jsme že vlak je skoro prázdný, ale nebylo se čemu divit, byli jsme ve vlaku brzo a tak jsme si vybrali nejlepší místa a čekali na odjezd. Asi deset minut před odjezdem se nahrnul zbytek lidí a mohlo se vyrazit, jenže vlak měl zpoždění sice patnáct minut, ale nám to připadalo jako věčnost.Celou cestu vlakem jsme se kochali nádherným výhledem z vlaku ale přitom jsme umírali v úděsném vedru ve vlaku.Jeli jsme přes nádherná místa jako je Kolín, Kutná Hora, Havlíčkův Brod. Když jsme po dvou hodinách dojeli do Brodu tak jsme toho měli dost, museli jsme pospíchat na přestup ale to už nebylo v našich silách to zvládnout a tak jsme věděli, že máme skoro dvě hodiny na oddych než pojede další vlak. Pravda je že jsme zašli na oběd a dali jsme si do trumpety a za ty ceny nedejte si? Luxusní pivečko a k jídlu jsem měl-gulášek a Petr měl řízeček. Po takto strávených chvílích jsme se odebrali na nádraží, kde na nás čekal vlak do Stružince. Cesta by měla trvat podle řádů třicet minut, ale nám cesta trvala okolo hodiny s tím, že jsme čekali ve Ždírci. Po příjezdu do zmíněné vesnice na nás čekal Petrův děda (sympatický pán ve starších letech). Odvezl nás k chalupě a Petr mi ukázal, jak to v chalupě vypadá a jak se tu věci mají.Po tom, co jsme se rozkoukali jsme dostali pozdní oběd a to kuře s bramborem. Když jsem dojedli a uklidili po sobě nepořádek, šli jsme se projít po okolí a dát si medicínu(cigaretu).Pak jsme se opět vrátili do chalupy a trochu pomohli dědovi s plotem a s tím co potřeboval, teda mezi námi nebylo toho moc. K večeru jsme vyrazili na dlouhou procházku k rybníku Januš a cestou jsme dělali různé blbosti a hledali houby. U rybníka jsme poseděli a pokecali, při tom jsme ještě stačili okukovat místní slečny, které se koupali v rybníku. Po tom, co nás to přestalo bavit jsme se stejnou cestou vrátili do chalupy a zjistili, že k večeři budou buřtíky na ohni. Oheň se rozdělal a my dva spolu s dědou jsme si opékali buřtíky. Po večeři jsme se ještě chvíli koukali na televizi a potom jsme zalezli do pelechů a šli spát.
Páteční ráno bylo velmi zajímavé stávali jsme skoro v devět hodin a přesto jsme měli na stole připravenou čerstvě upečenou pizzu. Byla dobrá, ale my jsme si ještě kus nechali na pozdější dobu. Po snídani jsme opět vyrazili k lesíku jménem Hrobka a zde jsme si dali naši medicínu. Když jsme se vrátili do chalupy, tak jsme rozbalili počítač a začali jsme hrát czech socer managera a při tom jsme zase kecali o všem možném.Okolo poledne nás to přestalo bavit a tak jsme se odebrali k rybníku Januš. Vzali jsme si s sebou jen skromný uzlík, který obsahoval-dvoje plavky,dva ručníky a láhev pití.
K rybníku se jde vlastně celou dobu lesem, teda pokud pominu krátkou polní cestu na začátku. Je to krásná cesta tichá a plná otravného hmyzu. Když jsme konečně došli k rybníku nikdo tu nebyl a my si vybrali super místo kousek dál od hlavní části.Bylo tam dobře vidět na celý rybník i na lidi , kteří k němu přicházejí. Asi po čtyřech hodinách plného koupání jsme byli zase ve vodě a na kole si přidrandila velice pěkná holčina. Pozorovali jsem jí a nakonec ona sama přišla pozdravit Petra, byla to jeho kamarádka a jmenovala se
Katka Š. Moc dlouho jsme s ní ale nepokecali protože jsme měli jiné plány a to se sbalit a jít na pivo. A tak jsme se rozloučili a potom jsme se vrátili stejnou cestou, po které jsme už šli zpět do chalupy.
Dali jsme si na posilněnou pizzu a koláč a vyrazili jsme do smrtícího horka a na cestu dlouhou pár tisíc metrů. Po cestě jsme nikoho nepotkali a došli jsme skoro až k hospůdce ale museli jsme se zastavit. Zastavili jsme se na místě, kde byl kravín ale nedal se tam vydržet smrad, který ucházel asi z maštalí a trubek. A tak jsme si pospíšili do hospody. Protože nám bylo vedro, tak jsme počkali než vychladneme a pak jsme si objednali dvě desítky, po čase další dvě a nakonec jsme to zajedli smaženým sýrem a hermelínem s přílohou. Pak Petr psal zmíněné Katce, že se sejdeme a ona souhlasila. Potkali jsme jí někde na půl cesty do Stružince a pokecali s ní. Po tom, co odjela jsme čekali na Petrovu babičku až přijede . Netrvalo dlouho a zdálky jsme slyšeli pronikavý hlas skřípání kol vlaku a kolejí. Babička vystoupila z vlaku a odjela společně s dědou do chalupy. My s Petrem jsem krásnou felicií nejeli, protože jeho babička s dědou brali nějakého známého nahoru na kopec.A tak jsme se ještě prošli já jsem vyřídil pár telefonátů a šli jsme zpět do chalupy. Hlad jsme opravdu neměli, byli jsme najedení, ale nikdo o tom nevěděl a tak nám babička začala nabízet lecos k jídlu, ale my už jsme nemohli, prostě jsme byli plní.Asi to babičku mrzelo, ale druhý den ráno jsme se najedli. Jinak spíme v takové malé útulné místnosti, kde je asi největší chládek a super klid.

Chod ve škole: Často jsme s Michalem hráli pozemní hokej, tzn. Že michal byl v bráně pod lavicí a my jsme na něj hráli s víčkem od láhve. Byla to velká zábava. S Michalem jsem také seděl v lavici, kde jsme pořád kecali, až z toho museli být všichni učitelé naštvaní.

            Vzpomínám si ještě na jednu příhodu, když jsme ještě byli malí kluci. Michalovi jsem omylem u hodinek ulomil osičku. Tak se sebral a šel na mě žalovat. (To byli léta :-D)

            Při hodině informatiky se každý žák měl přihlásit na počítači. Po zapnutí PC se objevila tabulka, kde se muselo zadat uživatelské jméno a heslo. Michal s přehledem prohlásil: "Já to heslo obejdu".

Holky: Michal jako každý jiný kluk se hodně zajímá o holky, často jsme o nich kecali a řešili je. Prožili jsme i to, že jsme měli oba rádi i jednu holčinu. Pamatuji si hlavně dvě jeho holčiny. A to Lindu a Verču Svobodníkovou. A jeho nynější lásku Janu. Chodí s ní víc jak 3 roky, je to nejdelší vztah, co znám. Stále jim to ve všem klape a doufám, že do budoucna i stále klapat bude.

Práce: Michal je velice pracovitý kluk. Nějakou tu dobu chodí pracovat jako Security (chodí jen v noci). V současné době hledá nějaké zaměstnání nastálo, protože chce od září znovu studovat vysokou školu, ale dálkově. Je pravda, že i kvůli práci nemá tolik volného času. Ale takhle je to u každého pracujícího. Často jsem také chodil s Michalem na jednorázové brigády jako do Globusu nebo Makra, to byly ale časy. Je to už za námi a nové pracovní výzvy nás čekají.

Kamarádi: Michal má okolo sebe spousty kamarádů, ať už z práce, ze škol, kamarády, kteří bydli kousek od jeho bydliště, dále lidé přes internet (ICQ, Skype, Facebook, lidé.cz) nebo lidé z okolí Benešova. Tito lidé mají Michala za oblíbeného člověka. Rád s nimi chodí na fotbal, kafe, na pivo, do kina. Vím, že si kamarádů hodně vážíš!! A nejlepší kamarády bereš jako svoje bratry a sestry. Dnes by to bez kamarádů opravdu nešlo.

Michal a podniky: Otázka, zda znám nějaký podnik, kde Michal byl, je špatná otázka. Lepší by byla, zda znám nějaké podniky, kde Michal ještě nebyl. Rád si chodí zahrát kulečník (např. do BC, Hasso, dříve K Bohoušovi), na kafe (Palmovka, Národní třída), ale hlavně chodí na pivko. Tady těch podniků ale je, kam chodí (jako Hokejka, Sýkorka a spousta jiných). A v neposlední době také na disko (jako Kamikadze, Lisboa). Takže shrnutí, ve většině podniků je už Michal jako doma.

Fotbal: Michal dříve hrál za Pyšely, poté za Benešov, vždycky byl brankářem. Když jsme si založili vlastní tým jménem Pražští lvi, začal hrát Michal na postu útočníka. Na tomto postu mu to moc nešlo, tak se přesunul do obrany, kde byl jeden z nejlepších obránců našeho týmu.

Pocity a moudra (z mého pohledu):
Na toto téma, co si o Michalovi myslím, jsem přemýšlel hodně dlouho. Stále mě ještě nic nenapadlo, tak se pokusím něco složit. Michal je hodně hodný a výborný kamarád. Dá se s ním pokecat o čemkoliv, hodně pomůže, udělá si na člověka čas a dokáže ho vyslechnout a poradit. Hodně si užívá života a je to jen a jen dobře. Buď a zůstaň takový a lidé si tě budou více vážit a hledat si k tobě cestu.


Komentáře:

Tomáš Körbler odpovídá…
1)      Co si představíš, když se řekne Michal Havlík?
O: Působí na mě dojmem nespolehlivého člověka, většinou, když něco slíbí, tak to nesplní. Ale jinak to je skvělej kamarád z diskoték do nepohody.
2)      Čeho si na Michalovi vážíš?
O: Jen tak se nevzdává…

Video o Michalovi:

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Líbí se Vám tento článek?

Ano 62.3% (99)
Trochu 11.9% (19)
Středně 6.3% (10)
Moc ne 8.8% (14)
Vůbec ne 10.7% (17)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama