Jakékoliv připomínky, dotazy, přání či stížnosti adresujte na: sever-rat@seznam.cz
Právě sleduje: Legendární seriál: "Odpadlík", Těší se na: TBBT - 7. sérii; Zpátky do školy.
The walking dead, Simpsonovi - 24. série

V přípravě další díl Velký atlas blogerů...

Srpen 2010

Televizní reklamy – jak na ně reagujete?

31. srpna 2010 v 17:39 | Sever-rat |  Aktuální články na téma
Televizní reklamy - jak na ně reagujete?

Televizní reklamy jsou součástí televizního programu. Na každé televizi jich denně běží desítky. Na jedné Vám ukazují jak prací prášek Persil odstraní všechny skvrny a oblečení je čistě bílé, na druhé bezkonkurenčně levný jogurt za 3,90 Kč, kde dole malými písmeny je napsáno: Doporučená spotřebitelská cena, až po auto, které překoná jakýkoli terén.

Reklamy jsou nejrůznějších druhů - jsou na výrobky a služby.

Reklamy z výrobky jsou např.: prací prášky, různé časopisy a noviny

Reklamy na služby jsou např.: 1188 - informace o telefonních číslech, půjčka Provident


Nejznámější slogany:

Vanish - skvrn a špíny se zbavíš
Merci - za to že jsi!
Delissa - ta ti zvedne náladu
Disko - je lepší, když se rozdělíš
Fernet Stock - I muži mají své dny
Kofola - Když jí miluješ, není co řešit
Martini - Kde to žije, tam je Martini
Old Spice - Důkaz místo slibů.

Některé reklamy jsou vtipné a vidím je rád, jiné jsou vlezlé a vůbec neuchvátí.

Jaké reklamy se líbí Vám?

Koupil si někdo na základě reklamy nějaký výrobek nebo službu? Jestli ano, tak co?



Článek VI. - Telefonní operátor - "Na závěr"

30. srpna 2010 v 18:42 | Sever-rat |  Série: Telefonní operátor
Být profesionálním telefonním operátorem je hodně těžké a chce to získat hodně zkušeností a praxi.

Za dostatečnou praxi považuji 2 roky, ale to už většina lidí nevydrží a odejde. Takový pracovník s touto délkou praxe je velice cenným zbožím.

Pokud máte zájem o toto pracovní zařazení, rozhodně se koukněte na pracovní portály: www.jobs.cz, www.prace.cz nebo www.monster.cz

Je to opravdu velká zkušenost mluvit s lidmi a někdy jde o nezapomenutelné zážitky.

Neříkám, že každý zákazník je hodný a milý, ale občas se objeví velké extrémy. Přidávám na ukázku několik videí z Youtube.cz:






TalentMánia nebo Česko Slovensko má talent? Na co jste koukali?

30. srpna 2010 v 18:07 | Sever-rat |  Aktuální články na téma
Včera se na českých televizích Prima a Nova rozjeli 2 projekty, které "prý" nemají v dějinách české televize obdoby.

Zároveň oba dva projekty začínali ve stejný čas. TV NOVA musela udělat veliký ústupek, když začínala již v 19:50, když veškerý její program začíná ve 20:00 hodin (respektive až po 20:07 - předtím jsou vždy reklamy aneb to je správná ukázka dodržování televizního programového času).

Spousta soutěžících v obou projektech se měnila jako na běžícím pásu.


Zajímá mě kdo na koukal na Talentmánii nebo na Česko Slovensko hledá talent?

Podle mě většina lidí koukala na Talentmánii, protože TV NOVA je nejznámější televize. (Kdo by mohl odolat moderování Leoše Mareše?)


Co si o těchto soutěžích myslíte, kterou budete sledovat?

Hudba

30. srpna 2010 v 15:16 | Sever-rat |  Témata týdne
Hudba je jedno z hlavních témat lidí, o kterém se rádi baví a dá se o něm bavit hodiny.

Každý člověk poslouchá jiný styl hudby jako je např. country, rock, jazz. Druhů stylů je spousta, někteří lidé se oblékají i podle daného hudebního stylu.

Hudba v nás vyvolává pocity, city a vzpomínky. Mám i několik písniček, které když slyším, tak ve mě vyvolání vzpomínky na určitou osobu. Je to pěkný pocit. Posloucháte danou písničku a v tom si vzpomene na různé události a akce s osobou s níž se písnička pojí.

Hudba je také dobrá k relaxaci. Nejlepší je, když jste doma sami, v klidu si můžete poslechnout hudbu, u níž si náramně odpočinete. Nejlepší je si lehnout na postel či pohovku, otevřít si lahvinku vína či piva. Zapnout si svůj oblíbený film a nebo jen tak ležet a koukat do prázdna. Co víc si přát?

Co se týče mého stylu a mé hudby, můžu si poslechnout ledacos. Spíše mě baví písničky, které mají nějaký rytmus a pěknou melodii. A to se týká hlavně stylu Disco, Haus ale můžu i jiné styly. Mám rád staré hitovky, ale i nové písničky jsou velice atraktivní.

Mezi mé nejoblíbenější kapely patří Linkin Park, Chinaski a další.

Jaký styl hudby rádi posloucháte?

Zpovědnice.cz – moje recenze

27. srpna 2010 v 11:23 | Sever-rat |  Různé články
Tento internetový portál nedávno oslavil své 10-té narozeniny.

Vše funguje na principu zpovědi, kde člověk napíše, co ho trápí, zajímá, popř. na něco se ptá. A ostatní uživatelé mu píší odpovědi, své názory, rady.

Otázky jsou nejrůznějších druhů, ale mezi nejčastější patří antikoncepce, nemoci, sex, škola..
Je tam také spousta příspěvků, které jsou vymyšlené. Takový to příspěvek se nazývá "fake".

Tento portál je hojně využíván a podobným portálem může být www.poradte.cz

Občas na tuto internetovou stránku chodím i každý den a někdy se tam dost i zasměji. Někdy je velice vtipná zpověď, jindy zase psané odpovědi a rady. Rozhodně doporučuji se na tuto stránku podívat, třeba se zasmějete i vy sami.

Jsou tam i různé existence, kdy se tam objevují stejní lidé, co také píši stále to stejné. Jeden z přispěvovatelů tam stále píše o tom, jak ho jeho práce vůbec nebaví, že za takovou částku, kterou si vydělá může být doma. Dále si stězuje na cestování, ubytovnu. V podstatě stále píše to stejné, ale je to i jiné. Vždy se u toho zasměji.

A jaké máte vy názory na zpovědnici? Chodíte na tuto internetovou stránku?

Blíží se podzim - můj deník

26. srpna 2010 v 13:43 | Sever-rat |  Deník




Také se Vám zdá, že už bude za chvíli podzim? Poslední dny je pod mrakem, fouká chladnější vítr a občas zacítím tu vůni podzimu. Nebo voní jídlo z nedaleké restaurace?

Už je po létě, možná se na pár dní objeví babí léto, ale i tak už bude zima - bude zase za chvíli sníh a mráz.

Nejvíce se mi na tomto období líbí listí domů, které je zbarvené do různých barev.

Měl bych začít uvažovat, co budu kupovat za dárky k Vánocům. Nebo je ještě na to brzo?

Na ukázku přikládám pár fotek, které jsem pořídil při procházce přírodou.

Procházka

Procházka 2

Procházka 3


Talentmánia vs. Česko Slovensko má talent

26. srpna 2010 v 10:49 | Sever-rat |  Různé články
Talentmánia vs. Česko Slovensko má talent

Už jenom pár dní chybí k tomu až se tyto dvě televizní soutěže rozběhnou na komerčních televizích Nově a Primě.

Jako první s touto soutěží přišla TV Prima, která zakoupila vysílací práva a rozhodla se uspořádat tuto soutěž se slovenskou TV JOJ (Pozn. autora - myslel jsem, že Slováci se chtěli od nás odtrhnout, tím myslím ČR, v roce 1993. Ale v poslední době je všude v TV vidět slovenský boom).

Aby nechyběla k tomuto projektu konkurence, rozhodla se TV Nova s Markízou, že připraví svůj vlastní obdobný projekt (v podstatě je to stejné - jen je jiný název).

Na Slovensku a v ČR probíhal casting, kde bylo vybráno spousta soutěžících.

Spíš mě zajímá, jak bude porota hodnotit někoho podle talentu, když každý umí něco jiného?
Kdo je lepší, když někdo umí nádherně zpívat a jiný umí ležet na lůžku s hřeby a ještě se někdo po něm prochází.
Kdo má větší talent?

Podle mého názoru to nebude moc regulérní, když nebudou přímo nastavené kategorie, nelze vybrat podle talentu, který má v  podstatě každý. Talent na cokoliv má každý člověk.
Někdo umí sníst 20 knedlíků na posezení, jiný umí ujet na kole 500 km bez přestávky - to jsou pro mě také talenti.

Jsem opravdu zvědavý, kdo to nakonec vyhraje. Pokud přímo nebudou nastavené kategorie, tak může vyhrát ten, kdo má třeba nějaký handicap (jako např. vítěz soutěže Čína má talent, kde vyhrál bezruký hudebník, který zahrál hotovou symfonii).

Popřípadě může vyhrát 3-letý klučina, který se obléká a tancuje jako Michael Jackson, právě díky svému věku se určitě stane "miláčkem publika".

Na závěr: "Talent má každý, každý má něco výjimečného a nemusí o to soupeřit"

Copyright ©
Petr Švehla

Natalia Sadness aneb můj názor

24. srpna 2010 v 11:59 | Sever-rat |  Různé články
Natalia Sadness aneb můj názor


Ze dne na den se z ní stala "internetová celebrita" a její blog je snad nejnavštěvovanější stránka na českém internetu (tedy až po seznamu - pozn. autora)

Donedávna jsem o této holčině vůbec neslyšel, poté jsem ale uviděl na stream.cz její "Dotazník" s aktuálním počtem shlédnutí přes 120.000 lidí, který mě zaujal hlavně počtem návštěv a chtěl jsem toto video také shlédnout

Kliknul jsem na její video a uviděl mlaďoučkou holčinu. Vrtalo mi hlavou, proč má tak velkou návštěvnost?       Podle její mluvy mi to trošku došlo. Také jsem nejdříve nevěděl, zda takhle mluví normálně nebo schválně.


Její sláva letí ke hvězdám

Dále to pokračovalo s rozhovorem s Rudou s Ostrawy a nakonec se její obličej objevil na titulní stránce časopisu Reflex.

Zároveň se také na internetu objevují různé parodie na tento "zajímavý dotazník".

Jsem zvědavý, jak daleko Natalia Sadness dojde, protože na špici slávy je člověk rychle, ale ještě rychleji spadne až na samé dno.

Uvidíme, jak to s ní bude vypadat za rok.Ale pokud bude stále taková naivní a trošku hloupoučká mohla by na popředí českého internetu vydržet ještě velmi dlouho.

Co si o této celebritě myslíte VY?

Strach

20. srpna 2010 v 17:37 | Sever-rat |  Témata týdne
Strach, který může způsobit paniku


Co je strach?

Je to emoce, vznikající jako reakce na hrozící nebezpečí.

Strach jako emoce je velmi přenosný, například při požáru zalidněného prostoru (např. v divadle) se strach rychle rozšíří i na další lidi a vypukne panika. Lidé tak prchají, aniž by věděli před čím.

Nedávno jsem četl o případu paniky, která se rozmohla při požáru divadla:

602 lidí (většinou žen s dětmi), kteří přišli 30. prosince 1903 do Irokézského divadla v americkém městě Chicago. V přeplněném divadle vypuká požár. Diváci se vrhají k nouzovým východům, ale dveře se tu otevírají dovnitř. Navíc jsou často opatřené speciálními klikami s nimiž neumí nikdo zacházet. Lidé umírají v tlačenici ještě dřív, než se k nim dostanou samotné plameny.

Strach může mít člověk z čehokoliv. Ať už jde o strach ze tmy, pavouků nebo hadů.

Jedna z nejabsurdnějších fobií je fobie z jídla, kterou trpí dvouletá holčička. Nechce pozřít ani kousek jídla.

Opakem strachu může být příklad filmové pohádky: Nebojsa

Čeho se bojíte vy?

Zdroj: Citace události o požáru divadla z časopisu History Revue. Mám na něj předplatné.

OA Hovorčovická 1 - 3.B

15. srpna 2010 v 11:41 | Sever-rat |  Moje vytvořená videa
Ano, OA Hovorčovická.. Pro neznalé Obchodní Akademie. Byla to super škola, která mě moc naučila a i lidé byli fajn. A proto lidem věnuji toto vzpomínkové video.

I já si ho občas pustím a vzpomínám na různé okamžiky a události. Je těžké se s lidmi loučit, alespoň tímto způsobem mu utkví v paměti.

Video: Fotky a videa za celé 3 roky studia.




Článek V. - Telefonní operátor

15. srpna 2010 v 10:09 | Sever-rat |  Série: Telefonní operátor
"Co je důležité při telefonickém kontaktu se zákazníkem?"

První důležitou věcí je hned první věta na začátku hovoru, tzn. představení sebe a společnosti, kterou zastupuji.

Kontakt se zákazníkem musí být jak po věcné, tak i po lidské stránce perfektní. K věcné stránce hovoru patří prostor k vyjádření + pochopení, zvládání námitek + argumentace, popř. aktivní prodej, plynulost hovoru, dodržení postupů dle např. call skriptů, směrnic, emailů, dokumentů; rekapitulace, možno ke konci hovoru říci číslo + pracovní dobu call centra a profesionálně ukončit hovor.

K lidské stránce hovoru patří profesionální přístup k zákazníkovi, koncentrace na zákazníka, oslovování, ochota pomoci, pozitivní přístup v celém hovoru (tón, barva hlasu), intonace + energie, vhodná mluva, srozumitelnost + tempo řeči.

Tyto dvě stránky hovoru jsou nejdůležitější pro úspěšný a profesionální hovor se zákazníkem.

Zároveň je důležité provést zápis o tomto telefonátu, co se týče možné zákazníkovi žádosti, objednávky, reklamace nebo stížnosti. Zároveň tím splníme veškeré požadavky našeho zákazníka.

Copyright © Sever-rat

Deník - 15.8.10

15. srpna 2010 v 9:51 | Sever-rat |  Deník
Byla velice teplá noc. Dveře od balkónů byly celou noc otevřené, aby trošičku vál studený vítr. Spaní v pižamu? To ani nepřichází v úvahu. A deka? To už vůbec ne. To bych ráno mohl veškeré povlečení ždímat.


Budík ráno zvonil, málem mě neprobudil. Několikrát jsem si na mobilu, kde mám budík, posunoval čas vždy o 10 minut. Když se nakonec přiblížila hodina H, kdy už opravdu musím vstávat, vstal jsem. Je neděle, ale i tak musím do práce.

Dnes mám bohužel v práci víkend, ale volno bude už zítra. Je to volno za víkend.. Holt někdy na mě ten víkend v práci dojde, musím si odsloužit a pak si užívám dva volné dny, které se i dost hodí. Jak rád sleduji všechny školáky a lidi, kteří musí do práce či školy a já v klidu můžu polehávat doma.

Celkem to jde, ale co tu budu dělat až do 18 hod., to opravdu nevím.

P.S. Doplnění: Nakonec pracovní směna utekla velice rychle. Nebyl to náročný den a většinu dne jsem strávil na internetu a to hlavně čtením jiných blogů. U této činnosti rád trávím volné chvíle. K tomu ještě luštím křížovky a poslouchám muziku z MP4.

Písniček v MP4 mám celkem dost. Není to tak ohromné množštví, ale počet 200 kusů písniček celkem jde. Poslouchání těchto písniček mi vydrží tak na jeden měsíc. Pak si písničky musím vyměnit za jiné. Komu by se také líbilo poslouchat stále stejné písničky dokola?

A co plánujete na dnešní den vy? Má být nádherné počasí. Za hřích by stálo to, kdyby jste byli doma a jen tak se váleli. Využijte tento pěkný den a vydejte se do přírody nebo na koupaliště.

Mějte se krásně a skládejte básně.

S pozdravem

Sever-rat

Sedm slov I. - od 2002

14. srpna 2010 v 16:35 | Sever-rat |  Sedm slov
Příběh I. : Tento počáteční příběh se odehrává na jednom pražském sídlišti, jedná se o sídliště "Černý Most II". Děj začíná na podzim roku 2002.

Začínal podzim. Listí už padalo ze stromů a výrazně se ochladilo. Ten den nebylo moc hezké počasí, když se Petr vrátil domů. Hned večer řekl svému bratranci Martinovi, že má rád jednu holku ze své třídy. Martinovi to bylo docela jedno, ale když Petr o ní začal mluvit víc a víc, rozhodl se, že je dá dohromady. Martin se nejdřív pokoušel zjistit její číslo, ale to nevyšlo, protože ho skoro nikdo neměl a ona ho moc nechtěla dávat. A tak Martin napsal za Petra tento dopis :                                       

                                                  Ahoj Zuzano.

Musím ti napsat něco, co bych ti opravdu nedokázal říct. Já tě miluji! Ne nekecám! Pořád na tebe myslím a asi se za chvilku z toho zblázním. Kdybych si aspoň s tebou mohl povídat. Jediný co ti můžu říct je "kolik je hodin". Miluji tě a nemůžu
tě vypustit z hlavy.                  

                                                                       Petr Hošek

Dopis stejně nepomohl. Potom se přišlo na to, že Zuzana má ráda jiného kluka. Tak se Petr přestal snažit. Ale Martin se nějak se Zuzanou více sblížil a hodně s ní chodil ven.
Ten večer byla velká zima. Bylo asi půl deváté večer, když na mě Martin a Zuzana zazvonili. Zuzanu jsem ani v té době moc neznal a Martina už vůbec ne. Zuzana byla pro jenom spolužačka, ale dnes je moje dobrá kamarádka. Ptali se, jestli jdu ven, a tak jsem šel. A venku jsem se dozvěděl, že Hanka, která byla ještě s nimi, přede mnou utekla, a tak jsme jí společně hledali. Našli jsme jí až u jejího domu. Hanka něco potřebovala doma a šla tam se Zuzkou, zatímco my s Martinem jsme čekali dole. S Martinem jsme se vůbec neznali a tak jsme vůbec neprohodili slova. Zuzana mě s ním seznámila až teprve tam dole.    Skoro každý večer jsme se procházeli po ulicích a přitom si povídali. Petr se na Zuzanu úplně vykašlal a potom jí posílal sprosté esemesky. Ani nevím, co ho to napadlo.     
Asi za dva týdny jsme byli všichni moc dobří kamarádi. A v té době jsem se dozvěděl, že má Martin má rád Zuzanu. Byl jsem první komu to Martin řekl. Ale Zuzaně se líbil úplně někdo jiný. Ale Martin se nevzdával, pořád bojoval.

Proběhlo dlouhé období, za které se nic zajímavého nedělo. Většinou jsme chodili pořád ven, prostě jsme trávili spolu hodně moc času a vzájemně jsme se o sobě dozvídali stále nové a nové věci.        
Na Mikuláše to bylo dobrý i nebylo. Byl jsem se svými kamarády venku a každý okolo nás házel petardy. Byl to úplně normální Mikuláš plný petard, smíchu a trošku i strachu, protože všude chodili policajti. Celý prosinec utekl opravdu rychle, byla krásná vánoční atmosféra a opravdu moc rychle se blížili vánoce.
A byli Vánoce, určitě každý dostal, co chtěl. Na Silvestra jsem byl zrovna na
balkoně
a viděl jsem Hanku a Zuzku, jak šli za ruku a tak jsem jim řekl "za ručičku, za ručičku" a od té doby jsou na mě naštvané až do teďka.



Dozvěděl jsem se, že Martin, Petr, Zuzana a Radka jeli do Karlína. Ani nevím, co tam dělali, ale Martin se řízl do ruky o rampouch a teklo mu hodně krve.
Mezitím holky někam šly, Martin a Petr tam zůstali a mrzli. Holky přišly asi za hodinu. Chvilku se ještě všichni procházeli a pak jeli metrem domů.
Skoro přes celou zimu jsme pořád byli v našem vchodě tam jsme hráli různé hry, např. jsme hráli flašku, hrálo ji několik lidí a byla sranda. Zima také uběhla velmi rychle, pořád jsme trávili volná odpoledne a večery u nás ve vchodě.
A začínal Březen, Petr (bratranec Martina) vůbec o ničem nevěděl, i když to vlastně všechno začal. Ale později mu Martin všechno řekl. Také mi řekl o báječné věci: Bonton. Tak jsem tam napsal a odepsalo mi dost lidí, se kterými si píšu i dnes.
Také v této době jsem seznámil s dobrou holkou, která se jmenovala PETRA. Líbila se mi hned na první pohled, ale byla tady pořád Denisa, která se mi také líbila.
Vůbec jsem nevěděl, kterou si vybrat.
Skoro každý den jsme chodili ven hrát fotbal, někdy jsem Petra naštval a potom mě chytal po celým sídlišti, ale nikdy mě nechytil. Martin stále více měl rád Zuzanu, ale ona jeho pořád ne.
                                                  12.4. - Slavia prohrála se Spartou a také jsou dnes třídní schůzky.
1.5. Poslala mi jedna holka kredit (200 Kč). Dnes je také 50 let s Českou televizí. Asi 14 dní se Martin se mnou nechce bavit.
Za celé jaro se toho taky moc nestalo. Každý den jsem byl venku, s kým jiným než s kamarády, s nimi je největší legrace.
Hodně rychle se blíží velký prázdniny, někdo se těší, ale například já se vůbec netěším. Hlavně kvůli tomu, že neuvidím svoje kamarády. O hodně více se kamarádím s Hankou a Zuzanou. Buď jsem s nimi venku nebo s Martinem a Petrem. Martin má rád čím dál více Zuzanu.    
12.5. Jsme jeli se školou na výlet. Byli jsme v Koněpruských jeskyních
a potom jsme byli v Berouně. Tam jsme šli se podívat na medvědy a potom jsme měli na hodinu rozchod. Každý se hned někam rozutekl. Měli tam bezvadnou zmrzlinu (měl jsem ji celkem třikrát). Opravdu nádherný výlet…
Nemožné se stalo možným a Zuzana začala mít ráda Martina, ale dokonce i Hanka. Bylo to sice pro něho dobrý, ale právě kvůli Hance nemohl chodit se Zuzanou. Prostě to Hanka nedovolila. A tak se setkávali tajně. Jednou odpoledne na mě Martin a Petr zazvonili. Šel jsem tedy ven. Před naším barákem byl Saša, Dimitri, Zuzana a nějaký cizí kluk (Roman). Nevím, co mu Martin řekl a tak si ten kluk na něj začal dovolovat a chtěl ho zmlátit. Tak jsme šli k nám a Petr mu za barákovými dveřmi ukázal "fakáče". Ten kluk se naštval a chtěl od Raphaela (mého bývalého souseda), který právě přicházel, otevřít. Raphael otevřel a on utíkal za námi. Doběhl nás a začal tam řvát, co si to Petr vůbec dovoluje. Najednou vyšel můj taťka a ptal se, proč křičíme. Ten kluk, který se jmenoval Roman řekl mému taťkovi ať ho Petr neotravuje a potom šel před můj barák. Taťka zašel domů a kluci už taky šli. A potom jsem šel před barák a on se zeptal "to se bojí, že už nepřišli?" A já jsem řekl: "oni už museli domů". Seděl jsem a začal jsem si s ním povídat a uvědomil si, že není tak špatnej. Ale chtěl zmlátit Petra.




Druhý den jsem si s Martinem a Petrem o tom povídal. A odpoledne přišel zase, po chvíli přišel nějaký kluk se sádrou na noze podívat se na ten zápas, ale nic nebylo.
Taky k nám přešel do třídy Jirka Dítě. Spolu s Rabiencným pořád otravovali všechny okolo sebe. Bylo to s nimi k nevydržení.
Rychle se blížilo vysvědčení a každý určitě doháněl to, co zameškal. Každý učitel měl skoro uzavřené známky. Se školou jsme chodili často k rybníku. Do školy jsem si vzal fotoaparát a fotil jsem spolužáky ze třídy, více jsem se skamarádil s Romanem. Když jsem mu ukazoval fotky, tak si jich pár půjčil, aby si je zkopíroval. Zajímal se totiž o Veroniku Janouškovou. A pořád mi říkal ať jí zavolám, aby sem přišla, ale neudělal jsem to. Bylo vysvědčení- hodně zklamání, ale i radosti. Vítek měl zase samý jedničky a já měl docela dobrý vysvědčení. Když jsme si rozdali vysvědčení, šli jsme pomalu domů. Byla tady taková divná nálada, ale dopoledne jsme šli hrát fotbal a odpoledne jsem šel se Zuzkou a Hankou ven. Chtěli jsme to nějak oslavit a tak jsme se domluvili, že půjdeme pít víno. Koupili jsme sýr a Zuzana vzala víno. Rodiče jí to dovolili a šli jsme na kopec. Tam jsme si dali deku a sedli si. Nalili jsme si několikrát až jsme ho vypili.
Potom jsem si půjčil od mámy kolo a jel jsem za Karlem, protože mi přepálil "Holky to chtěj taky". Dal mi to a jel jsem se projíždět po sídlišti. Když jsem projížděl kolem školy potkal jsem Denisu (mojí bývalou holku) a Radku. Chtěli se projet na kole a tak jsem jim vyhověl. Nejdřív jela Denisa a potom se střídali. Denisa chtěla za nějakým klukem z
·        zz devítky. Pan učitel Mašek je vzal na večeři.
Jeli jsme až k rybníku a potom jsme to vzali přes zarostlé pole. A šli jsme domů. Byl to zatím nejlepší den na vysvědčení.
Nastaly prázdniny, skoro všichni odjeli, ale moji kamarádi tu zůstali. Každý den jsem chodil ven se Zuzkou, Hankou a Martinem.




Hanka hned na začátku prázdnin odjela skoro na celý dva měsíce pryč. A co to znamenalo pro Martina? Že se Zuzkou mohl být skoro pořád. Ale pak to přišlo. Zuzana odjela na týden s Radkou pryč. Když odjela, Martinovi bylo smutno, a změnil se. Říkal, že se mu už Zuzka nelíbí a abych to nikomu neříkal. Tak dlouho to trvalo než se dali dohromady a teď bude asi konec, je to veliká škoda. Jednou byl Martin sám venku a potkal Romana, dal si s ním mír, více se skamarádil s Dimitrim a se Sašou. Chodili jsme všichni ven. Už dlouho jsme chtěli koupit nějaký alkohol, protože Martinovi bylo 17 let. Když jednou přijel Martinův taťka, koupil ferneta. Dal nám ho, ale říkal, abychom ho nevypili všechen. Chtěli jsme se napít, ale nevěděli jsme, kam jít. Napadlo nás, že bychom mohli jít do křoví u stanice autobusu. Dimitri a Saša chtěli jít s námi, ale já jsem nechtěl, oni by nepili, ale jen koukali. A to by nemělo cenu, tak jsme šli bez nich. Martin vzal flašku a skleničky a šli jsme si tam sednout. Sedli jsme si a nalili si. Připili jsme si na lásku, zdraví a štěstí, ale hlavně na holky. Každý měl 3 skleničky ferneta.

        Mohli jsme vypít půlku a to se stalo. Když jsme dopili, tak jsme šli s Martinem uklidit skleničky. Mně a Petrovi bylo dobře, ale Martin se začal motat. Nechápu, když vypil stejně a k tomu je starší, jak se tak mohl motat, asi má slabý organismus. Potom jsme šli před náš barák, sedli jsme si na obrubník a já jsem zatím přinesl vodu se šťávou. Najednou šla kolem Radka a když uviděla Martina, hned se ptala, co se s ním stalo. Všechno jsem jí řekl a v tom taky přišla Zuzka, Martina takhle neměla vůbec vidět. Ani se nedá všechno popsat, co Martin všechno dělal.
Najednou se zvedl, chvilku šel a lehnul si do louže. Všichni jsme na něho koukali a vůbec nikomu nebylo do smíchu a to měl ještě u sebe mobila. Zvedli jsme ho a odvedli domů. Zuzana tušila, že jí chce Martin něco říct, a potom se ptala jestli jí má Martin pořád rád. Nemohl jsem odpovědět, protože jsem slíbil, že to nikomu neřeknu. Ona najednou říká "Martin už se mnou nechce chodit, že jo?"
Potvrdil jsem jí to a ona šla hned za Martinem a zeptala se ho na to. Martin jí odpověděl, že chce aby byli kamarádi. Ale jak byl opilej, tak Zuzce říkal, že jí miluje a začal jí objímat. Martin už chtěl jít domů a tak jsme mu pomáhali nahoru. Ale u druhých bílích dveří, se Martin opřel o sklo a to prasklo, ještěže jsem mu dal rychle ruku pryč, jinak by se pořezal. Dovedli jsme ho po schodech nahoru a tam jsem poprvé viděl Petrovu sestru Sabinu. Ten den se styděla, stála za dveřmi a tak jsem na ní moc neviděl. Když jsem odcházel tak mi řekla : SBOHEM. Ani nevím proč. Venku na mě čekala Zuzka, Raphael a Karina. Šli jsme pryč. Zuzka skoro brečela a pořád povídala o Martinovi. Když šli všichni domů, šel jsem ještě za Petrem, všechno mu říct. Ještě šli na chvíli ven. A Martin se mnou nechtěl mluvit za to, že jsem to prý řekl Zuzaně. Celý týden jsme spolu nemluvili, teda spíše on se mnou.
O hodně později mi Martin řekl, že nikdy rád Zuzanu neměl. Všechno to bylo jen kvůli tomu, že zranila Petra H. Každý letní večer jsme seděli na větrácích u Zuzanina domu. Byli jsme tam většinou až do půl dvanáctý, potom jsme museli domů. Kecali jsme a hráli karty. Potom jsem přišel za Martinem, jestli by se mnou neusmířil. Saša, který byl na Martinově straně, byl proti tomu. Byl proti mně i Dimitri, protože jsem nechtěl, aby šli s námi tehdy pít ten alkohol. Po pár dnech jsem si je usmířil.




Chtěl jsem jet někam pryč a tak jsem jel na tři dny s taťkou na Mariánovu (strejdovu) chalupu. Bylo to tam dobrý, skoro pořád jsme jezdili se koupat do skalnatého jezera a tam jsem se poprvé svezl na motorce. Byl to velmi dobrý zážitek. Mezitím, co jsme tam byli na chalupě, odjel Dimitri na dva měsíce na léčení. Když je Dimitri pryč, Martin teď hodně kamarádí se Sašou. Docela mi to vadí, neměl jsem je seznamovat.
Také přijela moje mamka a bratr, kteří se po 14- dnech vrátili z tábora. O prázdninách se toho moc nedělo, jenom bylo hrozný vedro a nuda. Byl jsem tady týden a byl jsem skoro pořád venku, protože mi nešel počítač. Potom jsem odjel na dva týdny na chalupu. Na chalupě to bylo opravdu výborný. Pořád jsem byl venku a taky jsme každý den jezdili se koupat do bazénu v Hlinsku. Tam jsme skákali ze stupínků do vody a taky jsme plavali. Hodně jsem jezdil na kole do dalekých vesnic. Škoda, že nerostly houby. Tyto dva týdny utekly, jak voda. Po mém příjezdu to tu bylo skoro stejný, akorát Martin se hrozně změnil. Např. stříkal spreji na zdi a taky mi vypravoval jednu jeho příhodu:

Šel s kamarádem ven a u Karlínského náměstí stříkal spreji na zeď a najednou jelo okolo policejní auto. Všimlo si jich. Policajt vystoupil a hned šel za nimi. Martin se svým kamarádem nikam neutíkali a zůstali. Ptal se jich, jestli vědí, co dělají a jestli to vědí jejich rodiče. Samozřejmě řekli, že to jejich rodiče nevědí. Zeptal se jich na jména a adresu. Oni mu řekli všechno a policajt odjel. Jejich rodiče se to nedozvěděli, protože to policajt ani nenahlásil.

Rychle, ale opravdu rychle se blížila škola. Pro někoho to bylo dobré, jako pro mě, protože uvidím po dlouhých dvou měsících svoje kamarády ze třídy. Léto už pomalu končí a žáci se připravují do škol. Nadešel den 1. Září. Skoro každý myslel, že naše škola bude zavřená, ale nebyla. U nás se stávka nekonala. Když jsem přišel do třídy, byl to úplně jiný pocit zase být ve škole. Právě teď na začátku školního roku už to vypadalo s Petrem Hoškem špatně. Jeho mamka sbalila jemu a jeho sestře věci a chtěla si je vzít do Příbrami. Ale oni nechtěli, ale museli. Nevím, jak to tam jejich mamka mohla vydržet. Ona tam bydlela v bytě se svým přítelem a ještě tam s nimi bydlelo 6 cizích lidi. Ti lidi pořád Petrovi rozkazovali. Nesměli vůbec ven a museli se pořád učit. Dokonce jim napsali i rozvrh, co mají dělat,a tam pořád bylo jen učení. Petr a jeho sestra tam vůbec nechtěli být. Jejich otec se o tom dozvěděl a začal to řešit, chtěl je vzít zpátky k babičce. Jedno odpoledne se pro ně jejich taťka stavil a odvezl je sem k babičce. A potom jejich věci. Dost jsem Petra litoval. A co už mě dostalo nejvíc je to, že se naši rozvádějí a že moje mamka se přestěhovala ke svému příteli. I bratra tam přestěhovali a hezky si tam bydlí.
A ještě chce půlku z tohohle bytu, který se proto musí prodat. A my s taťkou se budeme muset přestěhovat. Sem do školy budu muset dojíždět.
S mamkou jsem měl o tomhle dost hádek. Martin( můj nejlepší kamarád, bratranec Petra H.) se stěhuje, jenom kvůli jedné blbosti: ve škole dostal z nějakého předmětu pětku a kvůli tomu se pohádal s babičkou a řekl jí, že se odstěhuje. A tak ven chodím s Petrem jenom já sám. Zuzka a Hanka se na mě vykašlali. Ani nevím proč, nic jsem jim neudělal. Hodně kamarádí s Tomášem Černým.                    23.10. Konečně je mi 15 let.
Taky jsem se seznámil i s Petrovými sestřenicemi. Byli dvě Lucka a Kikina.




Často jsem s nimi a Petrem a jeho sestrou chodil ven.
Potom mě Petrova sestra začala pořád po někom pozdravovat. Pořád mi vrtalo hlavou: PROČ ???.

A ani teď to nevím. Petra a Sabinu už to u babičky nebavilo, protože tam nebyl Martin, ale hlavně si do teď myslí, že je jejich babička zlá, ale není. Bydleli prý v nějaké ubytovně, ale jeho otci došli peníze a tak je poslal zpátky k babičce, aby se sbalili. Taky byli někde na Praze 6, prý byli v Azilovém Domě, ale já tomu nevěřím. Potom se přestěhovali někam do léčebny. Petr říkal, že tam budou 3 měsíce. Mezitím jejich taťka pracuje a vydělává peníze, aby mohl pronajmout byt, ale já nevěřím, že něco sežene. Taky jsem mezitím napsal Sabině (Petrově sestře), že jí miluji. Ona mi hned odepsala, že mě má ráda taky. Občas si píšeme.
Tak hrozně se nudím. Hodně mě začal štvát Tomáš Černý. Kvůli jeho chování, ale hlavně kvůli tomu, že Zuzka a Hanka s ním kamarádí a se mnou ne. Asi měsíc mě Zuzka, Hanka a Tomáš přemlouvali, abych šel s nimi za Mikuláše, řekl jsem, že jo, ale potom jsem si rozmyslel. Kvůli tomu jsme se pohádali a dlouho jsme se mezi sebou nebavili. Tento podzim utekl velmi rychle a taky rychle skončil.
Rychle se blíží pololetí, skoro každý se snažil dohonit zameškané učivo. Pořád se snažím sehnat nějakou brigádu, ale pořád nic nemůžu najít. Rychle se taky blíží Vánoce. Nakupování dárků je i pro někoho problém, ale pro mě ne. Už mám všechno nakoupené a čekám až ty blbý Vánoce budou. Nevím proč, ale Vánoce nesnáším. )
Poslední dobou Tomáš moc nevychází se Zuzkou a Hankou. Vlastně ve třídě se Tomáš skoro s nikým nebaví. Všichni ve třídě s ním nemluví.
Zuzka začíná se mnou mluvit. S Tomášem nemluví, protože se hrabal v něčem, čem neměl. A tak se znova se Zuzkou bavím. Asi se mnou mluví jen proto, protože Hanka není ve škole. Je poslední týden před Vánoci. Se školou jdeme na dva výlety. Ten první: šli jsme na Staroměstské náměstí. Tam jsme měli hodinu rozchod. Všichni se rozešli po náměstí. Já s Michalem Havlíkem a Martinem Zdeňkem jsme šli do Macdonaldu. Michal a Martin si tam dali nějaké menu a já jsem si dal dvakrát zmrzlinu. Michal i já si pochutnáváme, ale Martinovi pořád nikdo nedonášel objednané menu. Asi po půlhodině přišla paní s jeho vybraným menu a ještě mu dala lístek, s kterým si může zdarma objednat zmrzlinu. Mezitím Michal zvedl hlavu od jídla a na celý Macdonald zavolal:
" To je dost Šimečku." A on to byl úplně někdo jiný. Byla to velká sranda a pro něho to byl určitě trapas. Dojedli jsme, dopili a šli jsme zpátky na náměstí, kde jsme se měli sejít. Byli tam už skoro všichni kromě dvou holek. Chyběla Zuzka a Radka. Ale za chvíli přišli a potom jsme šli do Kotvy. Tam jsme měli rozchod jeden a půl hodiny. Prohlíželi jsme obchody, někdo si i něco koupil, tak rychle to uteklo, že už jsme jeli metrem domů. Na konečné stanici metra jsme vystoupili. Paní učitelka se nás zeptala jestli jde někdo na oběd, ale nikdo nešel. A tak nám dala rozchod. Všichni teda šli domů. Ve středu a ve čtvrtek jsme se už moc neučili. Byla to docela pohoda.
Tento týden nás hodně chybělo, ve třídě nás bylo jen 15 žáků. A z toho do kina nás šlo jen 8 lidí.
Nikomu se moc do kina nechtělo a tak skoro nikdo nešel. Ale Mazaný Filip byl docela dobrý film. Po kině jsme mohli jít hned domů, protože zase nikdo nešel na oběd. Všude po zemi byl sníh a všude to klouzalo. Prázdniny byly za dveřmi. Prvních pár dnů byla nuda, ale ta mizela…




Rychle se taky blížil Štědrý den. Je středa- Štědrý den. Určitě každý se na tento den těšil. Jako obvykle na Štědrý den koukám na televizi a potom rozbaluji dárky. Navečer jsem šel k mámě, tam jsme si rozdali dárky a potom jsem šel s bratrem za taťkou Tady jsme si taky rozdali dárky a potom jedli cukroví. Celý týden uběhl rychle a byl tady Silvestr. Na Silvestra jsem byl pořád venku s kamarády až do dvou do rána, potom jsme šli všichni domů. Mě se ještě spát nechtělo, tak jsem se koukal ještě dlouho do noci na televizi. Probudil jsem se až k obědu.
Dalších pár dní uteklo jako voda, většinou jsem chodil ven s Luckou a Kikinou. Párkrát jsem byl venku i se Zuzkou a Karinou. Se Zuzanou jsme se bavili o všem možným, ale pořád jsme měli jedno téma a doteď ho máme taky.
Nemůžu tomu uvěřit. Zuzka a Hanka zase kamarádí s Černým. Zase mě to vše, protože já se s Černým nedokážu smířit. Prostě to nejde. Ve škole to je na nic. Mluvím tam jenom s několika lidmi. Ve třídě nejsou moc dobří kamarádi, vůbec nic se s nimi nedá podnikat. Doufám, že z tohohle blbého sídliště brzy vypadnu. Možná se už odstěhuji, protože chce mamka prodat byt. Byli jsme se taky kouknout v Malešicích na byt a taťkovi se hodně líbil a tak ho koupíme. A asi na konci března se tam přestěhujeme. Moc a moc mi chybí Sabina. A i můj nejlepší kamarád Petr Hošek. Hlavně ať jejich taťka najde co nejdřív nějaký byt. Celý tři měsíce jsem si psal se Sabinou a ona mi psala jen samé lži, vůbec nevím, co z toho je vůbec pravda. Dala mi kopačky a teď jsme kamarádi. Konečně po třech měsících sem přijel Petr H. a hodně jsem s ním kecal. Sem na Čerňák do školy už chodit nebude. A bydlí na Praze 4.
Proč už ta zima nekončí? Proč musí být pořád zima? Doufám, že konečně bude léto.

Lucka (sestřenice P. Hoška) začala chodit se Sašou. A když mají schůzku, tak Saša chodí pořád pozdě. Jen jednou přišel brzo. Prý se taky bude Saša s Karinou stěhovat dál od Prahy.
Je to hrůza. Skoro všichni moji kamarádi se z tohohle sídliště stěhují.

Čas utíká velmi rychle. Nic nového se tady na Čerňáku neděje. A tak tento příběh končí.


Doufám, že se tato skvělá doba opět vrátí. V jiné době, na jiném místě a s jinými lidmi.



Poznámka:
Název tohoto příběhu je podle P. Hoška. Když tenkrát přišel domů, řekl Martinovi: Já miluji jednu holku z naší třídy. --- Podle toho Sedm slov.

Snad se to někomu líbilo a jestli ne, tak promiňte, že jsem otravoval…

Sedm slov II. - 2004 - 1. leden 2005

14. srpna 2010 v 16:32 | Sever-rat |  Sedm slov
Konečně je tu další díl příběhu, možná bude lepší, možná horší, ale to posuďte sami, je to jen na Vás, jak se Vám to bude líbit…                      

               Už asi měsíc a půl bydlím nebydlím na Čerňáku - bydlím v Malešicích.
Za tu dobu se stalo docela dost věcí. Ta první věc : Konečně mi dal Petr Hošek o sobě vědět. A hned mě pozval k sobě na návštěvu. Mají malý byt, ale zato je hezký a útulný. Když jsem byl u něho, tak jsme celou dobu hráli na počítači, ani se tam nic jiného dělat nedalo, venku byla velká zima. Tak jsme u něho hráli a hráli. Po několika hodinách mě Petr doprovodil na zastávku a potom jsem jel domů. A od té doby jsem ho už neviděl…
Ta druhá věc: Hanka začala chodit s Vyhnánkem. Chodili spolu 4 měsíce a ani se nedrželi za ruce, ani si nedali pusu, Vyhnánek mluvil jen o škole, a potom to skončilo. Takže to byl vztah na nic.

Taky ve škole to začalo být děsný. Hanka a Zuzka na mě úplně kašlali, prostě mají radši Černýho něž mě, i když jsme toho prožili tolik. S Černým se prostě nedá kamarádit. Pořád se musí frajeřit, musí pořád dolézat za učiteli ( ale není jediný), často otravuje M. Havlíka, ale nejvíc mi na něm vadí, že mi přebral kamarády. Dřív jsem aspoň mohl na Čerňáku chodit s někým ven, ale teď se to nedá. Většina kamarádů se na mě vykašlala a ze zbytkem se nedá nic podnikat. Většinou jsou jenom doma a hrají na počítači. Taky škola už není taková, co bývala. Někteří učitelé si už ani neumí sjednat pořádek. Většinu žáků už to ani ve škole nebaví, ani se jim nedivím, všichni jsou už přijatí na školy a nemají co ztratit.
Mě je tady tak v Malešicích smutno, nemám tu kamarády, ale jsem rád, že nebydlím na Čerňáku. Jediný, kdo tu je, je taťka.
Jsou to asi 3 týdny, co jsem byl na chalupě. Seznámil jsem se tam na 'čarodkách' s tolika lidmi. Původně jsem měl být na Čerňáku s Hankou a Zuzkou, ale když jsem se dozvěděl, že půjde i Černý, tak jsem jel radši na chalupu a vyplatilo se to, protože jsem tam potkal suprovou holku, která mě chtěla ze začátku sbalit, a když jsem se do ní pomalu zamiloval, tak už měla ráda někoho jiného. Takže to byl pro mě další neúspěch.
Hodně mě štve, že musím na Čerňák dojíždět. Pro mě začíná den asi v půl šesté, chvíli mi trvá něž rozkoukám a ještě se ráno učím. Vycházím v sedm na autobus a potom jedu na metro. Je to dost hrozný každý den dojíždět, to cestování mi zabere tři drahocené hodiny.

Poslední dobou hodně fandím fotbalu, chodím se často koukat a 2.června jdu na reprezentaci. Taky mě štve, jak fanoušci demolují stadiony a na zápasy se jezdí jen poprat.

Pořád se cítím tak sám. Nikdo nejde ven a já nemám co dělat. Skoro pořád se nudím.
A ani holku nemám, nikdo mě prostě nechce… Kdo by taky chtěl.


Dozvěděl jsem se špatnou zprávu: Lucka se rozešla se Sašou.

Čím dál tím rychleji se blíží konec školy, tím je to pro mě horší. Jako vždycky každý rok mám blbou náladu a teď jí mám velikou. Kvůli tomu, že dlouho neuvidím svoje spolužáku (teda jestli je ještě vůbec uvidím)…
Dlouho jsem se rozmýšlel : přece nenechám Zuzku a Hanku jenom Černýmu.





22.6. Jedna učitelka mě navrhla, abych řekl proslov na slavnostním obědě pro devítky. Moc jsem se na to ani necítil, byl jsem velký nervák, ale nakonec jsem to zvládl. A na konci byl dlouhý hezký potlesk.

Jediný, co mi chybí k životu, je holka. Byl bych hodně rád kdybych někoho měl…

Hodně rychle se blížilo vysvědčení. Skoro každý se změnil. Všem se začínalo stýskat a nikomu se nechtělo odejít kromě Jirky ("vajgla").

27.6. Byla neděle, nevěděli jsme co dělat a tak jsme jeli na prosek na diskotéku (Space). Bylo to tam dost dobrý. Je to obrovská místnost, všude není nic vidět, všude jsou světla, ale nejlepší je tam hudba. Dost jsme se tam bavili. Akorát jedna záporná věc byla ta, že tam bylo dost cikánů.

Taky v této době mě Hanka seznámila s Evou. Hodně se mi líbila, já jí docela taky, měl bych taky šanci, ale právě se rozešla s klukem a nechtěla začínat nový vztah. A tak to bylo už moje třetí odmítnutí za půl roku. Začalo se Sabinou a skončilo to s Evou. Toto rozhodnutí mi řekla na vysvědčení a to byla už druhá špatná zpráva za ten den, co mě rozhodila.

Den, kdy jsme dostávali vysvědčení, byl hrozný. Nikomu se nechtělo, aby naše poslední hodina, co jsme byli spolu, skončila. Seděli jsme tiše v lavicích a čekali, co se bude dít.
Za chvíli přišla naše třídní učitelka, vyřešila pár maličkostí a začala s rozdáváním vysvědčení. Tentokrát ho rozdávala od konce, jinak něž je zvykem. Každému, komu dala vysvědčení, dala ještě přívěsek na klíče. Po rozdání jsme se ještě mohli rozloučit s učiteli a tak šla skoro celá třída. Obcházeli jsme učitele, podali si ruce a zase šli dál. Většina holek už brečela. Taky skoro všechny udivilo, že p. Kovaříková nás objala a dala každému pusu. A to už se mi taky chtělo brečet, ale vydržel jsem to. Potom jsme se vrátili do třídy a učitelka nás odvedla do šatny.
Skoro každý měl slzy na očích, všichni se objímali, loučili a občas i padla pusa. Doufám, že se všichni zase jednou shledáme. Byl to dost divný pocit se sem už nevrátit.
Padl poslední pohled na školu a šlo se. S kamarády jsme se dohodli, že si ještě půjdeme zahrát poslední fotbal.A potom jsme měli jít do pizzérie. Před dvanáctou jsme se sešli u školky a šli jsme do té pizzerie.
         Měli jsme tam objednaný stůl, sedli jsme si a po chvíli si připili ať se nám daří v budoucnosti. Objednali jsme si každý pizzu. Asi po dvou hodinách už někteří odcházeli, ale já se svými nejlepšími kamarády jsme tam ještě zůstali. Udělali jsme pár fotek, ještě si objednali pití a šli zaplatit. Jenomže někdo nezaplatil, ale podle pizzi jsme věděli kdo. Tak jsme šli za nimi zazvonit, abychom dostali zpět peníze. Nakonec dostali. Všichni šli domů a nakonec jsem zůstal se Zuzkou. Seděli jsme na větrákách (naše oblíbené místo k sezení) a po chvíli přišla Karina a Michal V.   
Zuzce řekli, že je pozvaná na Dimovu oslavu, ale já jsem nebyl. Ani nevím proč.
Ale Zuzka tambeze mě nechtěla jít. A tak zavolala Hance, jestli by nešla hrát bowling, ale Hanka jí to 2x položila a Zuzka se naštvala a šla domů. A tak jsem šel zazvonit na Hanku jestli by nešla ven, šla, ale na bowling. Pozvala mě ještě k sobě a tam byl i můj nepřítel "Černoch". Dělal frajera tím, že volal na Vyhnánka (Hančina bývalého kluka), že je debil.
Potom zazvonila Táňa a šli jsme ještě zazvonit na Zuzku a šli jsem hrát ten bowling. Tam jsem potkal Michala Havlíka, Martina Z. a Tomáše K., kteří tam také hráli a poté hráli kulečník. Byl tam také pan učitel Mašek se svojí třídou. Jenom jsem koukal, jak všichni hrají. Když to skončilo Zuzka s Karinou se odloučili. Černoch potom taky odešel a tak jsem zůstal s Hankou a s Táňou a



šli jsme hrát za jejich barák něco s míčem. Asi za hodinu jsem se dozvěděl Evino rozhodnutí, ale jenom od Táňi. To mi nestačilo, chtěl jsem to slyšet do očí a tak jsem šel na ní zazvonit. Řekla mi
to a to už mě dost dostalo, šel jsem prostě pryč, jenom za sebou slyším otázku: "Budeme kamarádi, Petře? Má odpověď zněla: "Nevím" Měl jsem takový vztek, do všeho jsem kopal a odešel jsem na svoje oblíbené místo. "Na kopec." Chvíli jsem tam seděl, koukal dolů a snažil
jsem se uklidnit. Uklidnil jsem se asi za půl hodiny a vrátil jsem se. Na schodech byla Zuzka, Hanka, Karina a Táňa. Sedl jsem si vedle nich a najednou mi začalo být
tak smutno, prostě se mi chtělo brečet. Zuzka se mě snažila utěšit a pomáhalo to. Nevím, co je to napadlo, ale zavolali si jí dolů a chtěli si s ní něco vyřídit. Přišla, pořád jí říkali, že jí miluji. Ani ne za minutu přišla její matka a řekla "Když tě nechce, tak to musíš pochopit a už jí nech na pokoji". A odešla s Evou. Nevím, co mě to napadlo, ale otočil jsem se na Zuzku a spol. a začal jsem na ně řvát, proč jí něco říkali, měli to nechat na pokoji. Bylo to její rozhodnutí a to se nedá změnit. Hodně mě to mrzí, že jsem na ně zařval, byl jsem úplně v koncích. Vzal jsem si od Hanky tašku a šel jsem pryč. Oni mě doběhli a bylo jim to hodně líto, jak to dopadlo a pořád se omlouvali.

        Se všemi jsem se objal, rozloučil se a odešel. Byl jsem taky dost pomalovaný, jak na rukách, tak i na tváři. Lidi se na mě v metru i v autobuse koukali, ale mě to nevadilo, bylo mi hodně smutno. Kvůli kamarádům a dalšímu odmítnutí. To byl můj nejhorší den, co jsem kdy prožil, když bylo vysvědčení.

Další den jsem byl domluvený s Karlem, že to půjdeme zapít, a tak jsme šli k němu pít vodku. Nám se motala hlava. Chvíli jsme se toulali po Čerňáku a potom jsem jel domů.

Je to hrůza prázdniny utíkají jako voda. Určitě každý někam jel nebo letěl. A tak skoro nikdo z mých nejlepších kamarádů nezůstal na Čerňáku, tak jsem prostě sám, ale to se změnilo, jel jsem na chalupu. Bylo to tam docela dobrý, akorát tam není moc kamarádů. Ale přece jenom se někdo našel. Seznámil jsem se tam se dvěmi novými lidmi. Často jsme chodili ven si zahrát fotbal nebo se jen tak projet na kole.

        Bylo to dobrý, ale ještě lepší to bylo na Milavách (jako každý rok). Tam je to vždycky nejlepší. Chodíme se koupat nebo chodíme na diskotéku. Bylo tam opravdu moc bezvadných lidí. Taky jsem se sešel s Barčou, se kterou jsem si už dlouho psal,celý den jsme byli spolu a bylo to velké dobrodružství, procházeli jsme se po venku a pořád si povídali, ale stejně to nebylo tak dobrý, jak jsem si představoval a asi ona taky ne. Ke konci, když jsem měl už odjíždět, tak jsem se jí zeptal jestli mi nedá pusu, kterou mi stejně dlužila, tak nedala, prý jdu na to moc rychle a od tý doby jsem jí už neviděl, ale na tento den nikdy nezapomenu. V kempu se mi také moc líbila jedna holka, Tereza, se kterou jsem poté začal chodit, akorát se moc nevidíme.
Ještě o prázdninách se Cody začal zajímat o Hanku. Chvíli to trvalo než se dali dohromady, ale stejně jim to dlouho nevydrželo. Cody jí opravdu miloval, ale Hanka asi ne. V tu dobu se o ní zajímalo pár lidí a ona si v nich vybrala Martina z Globusu, ale Martin jí chtěl jen na sex, ale ona se nedala odradit, jenže Codymu to říct nechtěla, ikdyž ho vlastně tím trápila. Ale přesto s ním
pořád chodila ven a po "venku" si s ním stejně dala pusu. Nechtěl jsem se pořád na to koukat, a tak jsem to Codymu řekl. A kvůli tomu s ní nechtěl chodit. Ani se mu nedivím.
O prázdninách jsme chtěli zazvonit na Černocha, jestli by nešel ven, ale nešel a začal tam nadávat, že nemá čas, a že ho vyrušujem, a řekl, že už nikdy s námi nepůjde ven. Tak se Černoch na holky vykašlal. Aspoň mám holky jen pro sebe a nemusí se stát, že by mě Černoch naštval a já bych mu jednu vlepil.






Prázdniny uplynuly jako voda a je tu zase škola. Bylo to takový jiný přijít do jiné třídy s novými spolužáky, ale to asi pro každého. Ale za dva týdny jsme byli už dobří kamarádi. Příští týden jsme jeli na kurz. Bylo to tam fakt dost dobrý… Byl tam dopolední i odpolední program. Vždycky jsme byli do noci venku a byla tam opravdu velká zábava. Často jsme hráli fotbal, nohejbal nebo pinec. A jinak jsme často chodili na výlety. Kurs skončil a všichni se vrátili ke svému školnímu životu.

Škola byla čím dál tím těžší, ale zvládat se to dalo. Čím rychleji čas plynul, tím jsme byli ve třídě lepší kamarádi. Občas jsme podnikali nějaké cesty do Prahy nebo také do Dobřichovic za
spolužákem "Smíškem". Ale nejvíc jsem asi s Honzou G. Většinou jezdíme na Čerňák za Hankou nebo si jen zahrát kulečník. Honza se totiž snaží o Hanku, kterou 22.12. pozval do kina.
Taky škoda, že s námi nechodí ven Zuzka, která každý den jezdí k teťe.

A co já??? Já jezdím na Čerňák hlavně kvůli nejlepším kámošům a to jsou Dominik, Táňa a Hanka, ale někdy jdu ven i s ostatními kamarády. Na Čerňáku je to prostě nejlepší. A když nejsem na Čerňáku, tak jsem doma na chatu, tam jsem se seznámil s fakt suprovými lidmi…
Jako je třeba Kejanek (Eva). Je to fakt suprová holka, se kterou si můžu povídat úplně o všem, jiná hloka už snad není. A dost mi také se vším pomohla, díky, že se se mnou znáš!

Tereza- Asi už víte o koho jde, ale jen o připomenutí: je to suprová holka, se kterou jsem se seznámil na Milavách (u rybníka). Poté jsem s ní začal chodit, ale od tý doby jsme se už neviděli… Jsem idiot, mám tak bezvadnou holku a nevidím se s ní, moc toho lituju…Jí to taky štvalo a tak to ukončila (ani se jí nedivím). 13.12 mi napsala, že už se mnou nechce chodit. (Po 139 dnech, co jsme se neviděli). Hned jsem jí napsal ať mi dá ještě jednu šanci. A ona zavolala a dala. Druhý den mi napsala ať si zapnu rádio city. Po chvíli ji tam slyším, jak objednává písničku. Bylo to pro všechny, co zná, ale taky i pro mě…( Naštěstí to mám nahraný)
Udělala mi fakt velkou radost. Druhý den mi napsala, cituji: "Ahoj Petře. Prosím už mi nepiš ani nevolej, já se dyžtak ozvu. Neptej se proč, mám důvod, který ti nemůžu říct. Dík za pochopení. Je konec. Tereza." O.K., tak mi dala kopačky, ale chtěl jsem vědět proč. Po několika
sms-kách mi napsala ten nejhorší důvod, který jsem kdy slyšel: "Že za ní dolejzám". Tohle mě tak naštvalo… Tak jsem jí napsal: "Sbohem navždy"…

Tak jde život dál, snad se najde někdo jiný, a já se začnu chovat ohodně líp, aby mi to dlouho vydrželo, ale myslím, že se to stejně nestane.

Tak rychle se blíží Vánoce. Všude je vánoční atmosféra, všichni kupují dárky, a mě se hrozně stýská.

Ve škole se už ani moc neučíme. A po škole chodím často ven s Honzou Gabrielem, který je fakt dobrej kamarád. Asi dvakrát týdně s ním a s Michalem Havlíkem chodíme na kulečník a tam se skoro pořád bavíme o holkách a o všem možným. Je to dost velká zábava.

22.12. Jsme šli se školou do kina na nějaký neznámý film. Bylo to docela dobrý, hlavně, když se promítalo, tak byla obrovská sranda. A na konci filmu jsem potkal svojí bývalou holku, o které tu





ještě nebyla řeč - jmenuje se Denisa, chodil jsem s ní asi rok v šesté a sedmé třídě. Chvíli jsme pokecali a potom jsme jeli s Honzou G. koupit si lístky na zítřejší hokej a nakonec jsme jeli za Hankou na Čerňák.
23.12. Docela dost nudný den. Ještěže byl večer hokej, na kterém jsem byl poprvé.
24.12. Konečně Štědrý den, celý den doma, potom byli dárky a nakonec večer jsme jeli k Monče a k "sestrám". A taky jsem byl dost rád, že mi přišlo tolik smsek, než minulý rok.
Díky všem a Veselé Vánoce a Šťastný nový rok…
25.12. Jsem přespal u mamky. Také tento den jsem po dlouhé době potkal Lucku a Kikinu, Bohdana a Honzu, které jsem neviděl měsíce, docela štěstí, že si mě Bohdan všiml, já bych si jich
ani nevšiml, a tak jsem šel s nimi ven pokecat…Nakonec šla i další moje bývalá holka, Sabina, kterou jsem měl snad ze všech nejradši, a těď se mi dost líbí, ale nevím jestli z toho něco bude znova. To byl báječnej den.
26.12. Další den strávený u babičky.

Celý týden po Vánocích byl bezvadnej. Často byl Honza na Čerňáku kvůli Hance, kterou také pozval do kina a dal jí nádhernej dárek, který si Hanka už dlouho vychvaluje - byly to zlaté naúšnice. Jinak jsem byl pořád na chatu s Kejánkem, ale taky pořád na Čerňáku s kámoši.

31.12. Konečně silvestr. Ten den jsem měl spát u Dominika, ale nespal jsem. Celou noc jsem se koukal na televizi. Už brzo večer jsme šli k Dominikovi. A celou dobu jsme tančili až do půlnoci, a otevřeli si dvě vína. A taky jsme hráli flašku, kde jsem se několikrát musel políbit s Hankou (doufám, že mě Honza nezabije), ale jinak to byl dost dobrej večer.
Asi ve tři ráno jsem potkal Denisu, se kterou jsem si dost dobře pokecal…
A jinak to byl nejlepší silvestr, který jsem kdy prožil.

Život jde na Čerňáku dál, zatím se tam děje pořád to stejné, takže druhý příběh skončí, ale za čas se něco stane, třeba i zítra, ale to bude až ve třetím díle.

Mějte se lidičky, doufám, že se vám to líbilo a připomínky říkejte mě.
Ať se vám ve všem daří a mějte se…

Zase příště, ale tentokrát v Sedm slov …

Tento příběh je skutečný.
Stal se v Praze na Černém Mostě v době od 1.května do 1. ledna 2005.

Přesná jména všech, kteří v příběhu byli, uvádět nebudu, chce-li někdo vědět víc, ať se mě optá nebo napíše na sever-rat@seznam.cz

Konec…

Sedm slov IV. - 22.6.2005 – říjen 2007

14. srpna 2010 v 16:29 | Sever-rat |  Sedm slov
Byl rok 1988, ten rok se narodila většina z nás. Ten rok je pro nás hodně posvátný. A jak vůbec došlo k seznámení všech lidí na čerňáku? Většinou jsme se znali už od školky, ale nejvíce lidí přišlo až na základní školu. Byli jsme takoví ti malí prckové, kteří si jen rádi hráli a dělali lumpárny. Už v 1. třídě se sešla parta skvělých lidí, kteří se znají a chodí ven až do současnosti. Ale největšími kamarády jsme se stali až v páté třídě. To jsme už vyrostli a dostali rozum.
            Za celý průběh základky přicházeli a odcházeli spolužáci a nakonec to skončilo v této podobě. Poté bylo dlouhé období, za které se opravdu děli výborné věci (vše je popsáno v Sedm slov I. - III.)
            A teď do současnosti:
Děj začíná začátkem prázdnin (22.6.2005). Tyto poslední dny školy jsme si užívali s naší partou. Ty dny byly velmi horké, slunce pálilo, pak jsme se vždycky skryli, kde jinde než v hospodě na osvěžující pivečko. Tohle se odehrávalo každý den, jelikož nic jiného se dělat nedalo. Byli jsme dlouho do noci venku, nikdo nemusel domů, známky už byli uzavřené a každý se těšil na prázdniny. Ten den, kdy bylo vysvědčení jsme uspořádali malinkatou párty v oblíbené hospodě "U Šenků" na Rajské Zahradě. Tímto jsme oslavovali konec školního roku a tím i postup do 2. ročníku na středních školách.
            Nastali prázdniny, každý někam odjel. Občas jsme se přes prázdniny viděli, ale zas tak moc né…Prázdniny ubíhali jako voda.
            2 týdny před nástupem do školy seznámil Karel mě a Michala s jeho kamarádkami Bárou a Verčou V. Často jsme se chodili koupat do rybníka ve Svépravicích a zde se stala jedna hezká příhoda:

            Ten den byl velmi horký, a tak jsme se rozhodli, že se půjdeme koupat do Svépravic. Vyrazili jsme na kolech ve složení Karel, jeho bratr - Ríša, já a Michal. Dojeli jsme tam a hned jsme si dali pivko, které bylo vypito během několika minut. Karel náhle zaostřil zrak na dvě holčiny, byli to jeho kamarádky, se kterými nás seznámil. A šlo se koupat, voda byla trochu studená, proto tam také Michal moc dlouho nevydržel a šel ven z vody. Chvíli jsme jen tak posedávali na pláži, slunili se a kecali jsme. Nakonec jsme ještě dali pivko, rozloučili se a jeli jsme domů.

Tam jsme se s holkama velmi dobře seznámili. Karel měl už dlouho rád jednu z nich - Báru. Ale nějak se mu nedařilo navázat s ní důvěrnější vztah. Michal se mezi tím zakoukal do té druhé holčiny. Bohužel už v té době chodil s Lindou asi 4 měsíce. S Lindou se seznámil přes chat, ale moc často se neviděli, "no byla to škoda." Ten jejich vztah neměl cenu. A tak na
konci prázdnin napsal Lindě, že je konec, a měl tedy více času, aby se snažil o Verču. První 2 měsíce jsme všichni chodili ven - ve složení: Karel, Michal, Barča a Verča. A tak Verča měla už 2 nápadníky. Toto pokračovalo asi měsíc, za tu dobu jsme si stanovili jeden den, který bude pro nás posvátný. Tím dnem se stal pátek. Ten den jsme se jen bavili. Chodili jsme do hospody, nebo na kulečník.

            Tento pátek jsme se rozhodli, že půjdeme hrát kulečník, rezervovali jsme si ho na pátou. Scházíme se v počtu 3 lidí (já, Michal, Černoch), objednáváme pití a začínáme hrát. Před hrou jsme si určili, že vždy bude 1 dvojice a jeden bude hrát sám, ale pořád by se to točilo. Michal rozstřeluje, bohužel při rozstřelu mu spadla černá koule do horního okraje stolu, bohužel prohrál, a tak si já s Černochem připisujeme naše první vítězství. Ale hra tím zdaleka nekončí, Michal, který na začátku zaváhal, dokazuje své kvality. Jedna koule za druhou padá do děr. Takto jsme hráli asi 3 hodiny. Vítězství byla na obou stranách. Bezvadně jsme si zahráli. Takto vypadá den plný kulečníku, ale vždy jde s námi na kulec jiný člověk, jen Já s Michalem jsme byli stále v základu.

Michalovo snažení o Verču nakonec přineslo ovoce a s Verčou začal chodit 12.10. 05. Moc dlouho jim to nevydrželo. Verča dostala zaracha na měsíc, protože jí rodiče viděli, jak pod okny pokuřuje. Moc se ti omlouváme, že jsme ti to cigáro tehdy dali. A s Michalem neměli šanci se spolu vidět. Tak jsme chodili jen s Bárou ven. A Z čista jasna začala Bára po Michalovi vyjíždět, Michal, ikdyž chodil s Verčou, teď jakoby chodil s Bárou. Prostě se nechal sbalit. Líbali se spolu, drželi za ruce, prostě jako zamilovaní. To by dlouho ani vydržet nemohlo a jednoho dne se to Verča dozvěděla. Nebyla moc šťastná, a s Michalem to skončila. Jejich chození trvalo asi 2 týdny. No, moc dlouho jim to nevydrželo, ale jak Michal přiznává, může si za to sám. A Karlovi tím dal příležitost, aby se zase mohl o Verču snažit. Ale byl jsem tu také já, Verča se mi také začala líbit čím dál tím víc. Také mi napsala, že se jí líbím, začal jsem se o ní moc snažit, ale zatím to nepřinášelo žádné ovoce. V této sestavě jsme chodili ven, ale bohužel bez Michala, který to ze začátku nemohl rozkousnout, že se s Verčou rozešli. Ty dny, co jsme byli venku, jsme posedávali na lavičkách, občas jsme zašli do Šenků a podobně…

Jednou když byl Michal s Verčou venku, tak zašli za její kamarádkou Verčou S., druhý den se po Michalovi ptala, "Vláčilka" dala Verče S. informace o Michalovi. Michalovi se Verča S. začala líbit a Verče S. se líbil i Michal. Tak to alespoň bylo oboustranné. Po pár dnech to spolu dali dohromady. Teď už to opravdu vypadalo, že jim to vydrží (začátek 19.12.2005), ale po pár dnech jejich "hezkého chození", (23.12.2005), Michal slavil narozeniny, šli jsme oslavovat do Šenků, byla to dobrá oslava. Michal dostal krásné dárky, byl tam se svojí holčinou, ten den jsme si všichni rozdali dárky k Vánocům. Tento den mi Verča V. řekla, jestli s ní nechci chodit, odpověděl jsem, že ano, protože jsem se o ní už dlouho snažil. Tak jsme spolu začali. Ještě před 2 hodinami, když jsme šli do hospody, tak tu byl jen 1 pár, teď, když odcházíme už jsou 2. Nastoupili jsme do metra a už jsme se všichni pohodlně vezli, když vystoupíme, chvíli kecáme a najednou si Verča uvědomí, že nemá mobila. Prohledávala všechny kapsy, ale nikde ho nemohla najít. Byla z toho pěkně naštvaná (ani se jí nedivím). Hledali jsme ho všude, vrátili jsme se zpět do hospody, šli jsme úplně stejně, kudy jsme šli předtím, ale mobil nikde nebyl. Ten večer se už nenašel, byla to velká škoda, Verča S. se bála jít domů, všichni přemýšleli, kde by jen mohl být! Ale už se nenašel. Tento večer hezky začal, ale blbě skončil. Druhý den byl štědrý den, každý jsme zůstali doma a rozdávali si dárky. Ale další den jsme už šli všichni ven. Jeli jsme na Staromák, kde jsme se jen procházeli. Měl jsem s Verčou plán, hodit Karlovi do pití projímadlo. Tento plán bohužel nevyšel. Nepodařilo se nám to provést.
Tyto vánoční dny jsme byli jen venku a kecali jsme až do úplného setmění, tedy do noci. Také jsme slavili Michalovi narozeniny, byli jsme si dát pivka v hospě, a potom jsme šli na kulečník, Michalovi napsala jeho slečna, ať jde ven, šel, vrátil se se smutným výrazem v obličeji. Dalo se poznat, že se něco stalo, dostal kopačky. Jak vyprávěl, nebyl k tomu důvod. Když mu říkala, že bude asi konec, tak se celou dobu smála, a prý se zakoukala do Mirka. To byl ten nejhorší důvod. Tehdy mi bylo Michala dost líto.
Na silvestra odjela moje mamka pryč a tak byl její byt volný, tak se toho dalo využít a jak jinak než uspořádat party. Bylo to domluveno na 7 hodinu, ale ostatní mi zavolali, jestli by to nešlo už ve 3, nebyl jsem proti, aspoň se mohlo začít dřív. Koupili jsme láhve nejrůznějšího alkoholu. Nejprve jsme byli 4, já s Karlem a Verča s Bárou = pěkný počet. Nejdříve byl film, a potom to skončilo jaksi jinak než každý myslel. Pro soukromnost nebudu radši uvádět podrobnosti. No jen, že Karel použil nevšední sexuální praktiku,
to už za zmínku a pro zasmání postačí. Tuto příhodu mu stále připomínáme, jelikož je dost vtipná.

Oblíbená místa


"U Václava" - nebylo by dne, kdy bychom nešli okolo "Václava", skoro každý den tam vysedáváme, občas se i napijeme, a bavíme se. Je to takové místo srazu, dá se říct, že to i je "posvátné místo", tolik událostí, co se tu stalo - dobrých i špatných, kolik minut, dní jsme zde strávili, tolik vzpomínek i zvratů. Často se tu odehrávaly kalby, povídání, tolik srandy se snad jinde ani neudálo. Totot místo je jedno z mých hodně oblíbených.
"U Šenků" - to je hospůdka na okraji Čerňáku na Rajské zahradě. Je
malinkatá, příjemná, má krásné prostředí, stalo se tu spousta událostí. Vznikl tu také krásný vztah s Verčou. Sem jsme začali chodit asi v dubnu 2005, do té doby jsme chodili k "Rákosům" - zde se nám velmi líbilo, chodili jsme sem každý pátek. Toto chození sem, už skončilo, občas tam zajdeme, ale teď chodíme do "Sýkorky, do Hokejky, Koketa, Hassa".
Dalším oblíbeným místem je "Metro", tam se vždycky scházíváme, když jedeme ze školy. Zde vždy posedíme, pokecáme, a stále se k nám připojují různí spolužáci a kamarádi. Kecáme a kecáme. Trávíme zde cca 20 minut, a poté se stěhujeme např. "Na hřiště" - tam často hrajeme fotbal celé hodiny, až do vyčerpání, vždy se tam najde někdo, kdo by si zahrál. Dalšími místy jsou třeba Ikea - kam, se chodíme levně napít a najíst. Nebo různé lavičky, kde se dá "jen" sedět a kecat, např. U hřiště.
Těchto míst je velmi moc, ale tyto jsou nejvíce naštěvované.

Po této události s Karlem, jsme ještě chvíli s holkami kecali, koukali na filmy, ale potom už museli domů, tak jsme je doprovodili. Ale ten den ještě nekončil, potom se ještě stavilo pár lidí, tak kalba mohla pokračovat. Měli jsme tam všechno možný - vodky, víno, pivka..bylo toho docela dost…Před dvanáctou hodinou, jsme šli ke Karlovi, kde jsme si připili s jeho rodiči. A potom jsme šli zase ven, házet petardy, a koukat se na ohňostroje. Procházeli jsme se asi do 3 hodin a potom jsme zas koukali na telku u mě. Hned ráno jsme šli zase ven. Další den jsem dostal od Veroniky kopačky, no ani se nedivím, kvůli čemu, byla to moje chyba, no a Karel se hned o Veroniku začal snažit, jakmile se dozvěděl, že už spolu nejsme. To byl poslední den, kdy jsem Veroniku viděl, od tý doby jsme se dlouho neviděli, sešli jsme se až po několika měsících. I několik mých kamarádů se s ní nebavilo, ale potom jsme se zase usmířili…
Letos byla velmi dlouhá zima, nedalo se být moc venku, tak jen si tak někam sednout. Opadli i "naše" pátky v hospě.

Takhle to probíhalo skoro každý den. Škola také utíkala velmi rychle, a bylo pololetí. Michal bohužel propadal, a tak přestoupil na jinou školu na želivským. Tak má bezvadnou třídu plnou skvělých lidiček. Poznal jsem jich spoustu, škoda, že nejsem u něho ve třídě. Také tam s jednou začal chodit (1. března) a jejich vztah trvá až do dnes (1. září), často jsem s nimi chodil na kafe, nebo si sednout na pivko K Bohoušovi.
I já si našel ve své škole holčinu, byla fakt pěkná, ale moc to dlouho nevydrželo…Když už začalo být tepleji, začali jsme chodit na fotbal. A jinak bylo jen kecání. Verču jsem vůbec neviděl a Verču S. už vůbec né, Karel se stále snaží najít holčinu, ale pořád se mu to nedaří, Verča S. se snaží sehnat Mirkovo číslo, dali jsme jí ho, ale ona mu nenapsala, ale Mirek by stejně o ní ani neměl zájem, ale jo, možná by měl, ale tak maximálně o jednu noc. To jsem se jí snažil vysvětlovat, ale pořád tomu nechtěla uvěřit. Jinak jsem také chodil často ven s Johnym ode mě ze třídy, ten mě dost seznámil s lidma ze Žižkova. Byli jsme v hospodách. A tam mě také seznámil s jednou holčinou. S katkou - s ní to byl docela pěkný vztah, který trval přes dva měsíce, chodili jsme do parku, do hospůdek, také často ke mně. Mým druhým domovem se stal žižkov, kde jsem byl skoro každý den, na čerńák jsem docela zapomněl. Ve škole to teď utíkalo hrozně moc rychle, můj denní režim byl takový, že ráno do školy a v noci domů se vyspat. Každý den venku, protože bylo tak krásně. Ale na Čerňáku jsem byl také. Chodil jsem ven s hodně lidma, seznámil jsem se tam s novou partou, sice o dva - tři roky mladšími kamarády, ale i tak to stálo za to. Jinak jsem se scházel s lidmi ze základky. Od června jsme každý odpoledne hráli fotbal, tak to chodilo každý den i celé léto. Prostě celé léto to na Čerňáku žilo. S Verčou, se kterou jsem se od svého rozchodu nebavil, jsme se znova skamarádili. Karel začal více navštěvovat bílé baráky, kde se taky scházívalo hodně moc lidí. Naše posvátné pátky nepřestávali, také jsme pořád chodili do hospod nebo na kulečník. Dny už byly hodně teplé, blížilo se vysvědčení, každý doháněl to, co nestihl. A když už bylo po všem, všichni jsme si mohli gratulovat, že jsme prošli dál, do dalších ročníků.

Celé léto se na čerňáku střídali kamarádi, někdo odjel, někdo zůstal, někdo zase přijel. Ale i pár dobrých okamžiků se stalo.           
Taky v té době jsem si hodně dlouho psal s Kejankem (Evou), tolik krásných hodin jsem s ní strávil na icq kecáním, až to nakonec vyústilo ve vztah. Začátkem léta jsem jel za ní do Nového Bydžova. Vystoupil jsem z autobusu, hned jsem jí uviděl: "Je tak krásná", jsem si pomyslel. Když jsme se k sobě přiblížili, začali jsme se líbat. Potom mě vzala za ruku a šli jsme do nedalekého parku, kde jsme se "ubytovali na lavičce". Povídali jsme si, líbali se…Kolem oběda jsme zašli do hospůdky na pivo a kolu. Tento den byl opravdu nádherný. Nikdy na něj nezapomenu. Potom jsem se s Evou nějakou dobu neviděl..ale psali jsme si pořád. Na začátku září jela do Německa. Po jejím příjezdu jsme si stále psali…V říjnu ke mně přijela do Prahy..byl jsem moc šťastný, že jí budu moci zase vidět…prošli jsme si prahu…večer koukali na filmy a potom spát. Ráno jsme vstávali brzy, jel jsem jí doprovodit na nádraží, jela do školy do Pardubic. Hned o týden později, jsem jel za ní já…strávili jsme spolu další krásný den…Teprve potom jsme si uvědomovali, že ten vztah asi nebude mít cenu, hlavně kvůli dálce…když by někdo z nás dvou potřeboval pomoct, mít toho druhého na blízku, nešlo by to…Ale i teď jsem rád, že si s ní můžu psát, a že jsem s ní v kontaktu..(Moc ti přeji, aby ti všechno vyšlo). Na Evu jsem hodně dlouho zapomínal…moc to nešlo…
Na čerňáku se mezitím toho moc nedělo, každý den dlouho do noci venku, hrál se fotbal, basket, každý pátek do hospody…Takový normální den.
Občas se odehráli nějaké velké kalby (hlavně oslavy narozenin).
Ke konci prázdnin jsem dostal nápad, že by jsme si mohli založit tým a hrát Hanspaulskou ligu. Kýbl můj nápad podporoval a začali jsme hledat hráče. Našli jsme několik hráčů, vymysleli jsme si název "Pražští lvi", měli jsme vysoké ambice…Ale tato první sezona byla hrozná…Bylo veliké střídání hráčů v našem týmu..skoro nikdo neobstál…tak jsme alespoň skončili na 9 místě z 11 týmů.. Po této sezoně jsme měli sto chutí skončit…ale přihlásili jsme se i na další sezonu. Ta už byla poznání lepší..Zase se vystřídalo hodně hráčů…ale většina byla nespolehlivá. Za celý podzim se toho moc neodehrálo..pořád ty stejné věci
Zlom začal koncem zimy, kdy se zase začalo chodit na kulečník, začali jsme více hrát basket, kde jsme se seznámili s jedním supr klukem (Davidem), který je nepostradatelný do dneška. On přinesl dost srandy a zábavy, skončilo to nicnedělání.

Jednou jsme neměli co dělat, tak jsme se rozhodli složit zkoušku zewlingu. Tato zkouška vypadala tak, že jsme nasedli do metra a začali dělat blbosti. Třeba si Davidem s Pavlem V. začali vyprávět o křečkovi, jak mu zemřel…ale pořádně nahlas, aby to slyšeli i ostatní lidi, lidé, kteří to slyšeli, se hodně smáli. Tolik blbostí za jeden se nezažije ani za rok. Plný den srandy.

Toto oživení bylo výborné. Každý den se něco dělo.
Tou dobou mi napsala jedna holčina ze školy (Aneta R.), že se jí líbím, že má o mě zájem. Tak jsem to s ní zkusil. Ze začátku to bylo dobrý. Potom přišli komplikace, protože byla hodně ovlivněna její kamarádkou. (Toto bych nerad rozebíral) Mezitím na Čerňáku jsme se seznámili s mnoha lidma…s kterými se vídáme i dodnes.
Třeba Denisa, Jára, Kuba K., Bolest zubů a další…Je jich moc. S nimi jsme taky prožili dost událostí, jako např.:


Jinak na čerňáku se začal hrát dosti basket…na ten se chodí i doteď..a potom každý pátek na pivko do Hokejky…No když jsme už u sportu…tak našemu týmu "Pražští lvi" se celkem daří. Jsme na vyšších příčkách tabulky…

Mezitím ve škole nám dávají dosti učení…tolik učila pohromadě jsem ani neviděl..nj. letos maturita. Ale i ve škole se občas dějí divné věci…takové, kde se někteří chovají dost dětsky, někdy až moc… také k nám přišla do třídy nová holčina…kterou bohužel nepustili k maturitě, tak doufám, že jí letos půjde. Ikdyž to teď pro ní bude těžké, být v nové třídě s novými lidmi. Ale popravdě se mi začala líbit…po nějakém čase, jsem si jí přidal na icq do kontakt listu…a začal jsem si s ní psát…po dlouhé době jsem poznal fakt moc suprovou holčinu. P.S. Přeji ti hodně moc štěstí v životě, Lucko.

Tak takhle probíhá denní plán..ráno škola s některými nesnesitelnými lidmi, no občas je i sranda…hodně strachu s učením..jelikož je toho fakt dost. A poté ven…ikdyž venku se toho teď moc dělat nedá, když je taková zima…ale vždycky se něco vymyslí.

© Petr Švehla

Děj se odehrával v období mezi 22.6.2005 - říjen 2007

Článek IV. - Telefonní operátor: Platové podmínky

10. srpna 2010 v 20:35 | Sever-rat |  Série: Telefonní operátor
Fixní plat za hodinu se u operátora pohybuje mezi 50 - 120 KČ (Hrubá mzda).
K tomu můžeme u některých společností přičíst různé odměny, bonusy, osobní ohodnocení.

Zároveň i některá call centra nemají fixní mzdu, ale pouze bonusy za uzavřené smlouvy nebo schůzky.

Když to člověku jde, vydělá si pěkné penízky.

"Pravidlo dvakrát ne" - Pokud Vám zákazník řekne NE na Vámi nabízený produkt nebo službu, zkuste se zeptat ještě jednou, zda by si to chtěl pořídit třeba pro rodinu, že už taková nabídka nebude. Pokud řekne podruhé NE, tak se stačí rozloučit a ukončit hovor.

Také se mi jednou stalo, že jsem nedostal zaplaceno (jednalo se o firmu, která už zkrachovala).

Přitom jsem měl podepsanou smlouvu a výplatní pásku a přesto jsem čekal již dva měsíce na výplatu. Poslal jsem tedy dopis jako poslední upomínku k vyplacení dlužné částky a dal jsem lhůtu na vyplacení do konce týdne. To také nevyšlo, zavolal tedy "můj jakoby právník" a dopadlo to tak, že byly druhý den peníze na účtu.

Dále je výhodou, že je flexibilní pracovní doba, povětšinou mladý kolektiv.

Upíři - téma týdne (32. týden)

10. srpna 2010 v 8:09 | Sever-rat |  Témata týdne
Někdo na ně věří, někdo né.

I naši předkové na ně věřili. V současné době archeologové stále nacházejí hroby, které jsou něčím vyjímečné. Naši předkové, pokud si mysleli o někom, že je upír, vykopali hrob daleko od ostatních a do úst údajných upírů dávali cihly, popř. je otáčeli břichem k zemi.

Mysleli si to také o lidech, kteří trpěli nemocí - parodontitidou -což je sestup dásní a vystupování dlouhých zubů.

Upíři jsou dnes k vidění ve filmech a seriálech. Začátkem všeho byl film Stmívání.
A seriál o upírech je třeba Buffy, přemožitelka upírů.

Co platí na upíry?          Samozřejmě česněk, stříbro, dřevený kůl

A nejznámějším upírem byl drákula.


Hlavně si nezapoměňte brát s sebou ven česnek.

Osobní charakteristika - Martin Z.

9. srpna 2010 v 18:12 | Sever-rat |  Osobní charakteristika - Friends
Osobní charakteristika: "Ahoj Martine, co děláš? Nechceš jít ven? Za 10 min na metru." Tak takhle to vypadá když mám čas a chtěl bych jít někam ven.
Martin je mojí první volbou, protože s ním rád chodím ven, někdy chodíme jen tak po čerňáku, kecáme, občas zajdem na pivko, na kulečník nebo si zahrát fotbálek, abychom se mohli více v této hře zdokonalit.
S Martinem se znám již od základní školy. Jeden z mých nejstarších kamarádů.

Události: S Martinem jsme prožili hodně událostí. Byly jsme svědky naší sázky s Michalem Havlíkem, šlo o to, že se Michal vykoupe ve fontáně u metra ČM. (Nakonec se Michal koupal).

Je to už pár let, co jsme každou sobotu navštěvovali obchod Electroworld, a proč? Jelikož tam byl internet a hry zdarma.

Časté procházky po venku, kecání, a spousta humoru, kterým je Martin fanouškem.

Práce: žádné brigády, jak je vidět, tak se Martin do práce ještě moc nehrne, ale je to pravda, pracovat bude člověk celý život a kdy si může užívat?

Holky: možné i nemožné = Adriana - nebudeme řešit

Škola: Na základní škole jsme často ve třídě spolu kecali, chodili následně ven, po skončení ZŠ jsme se tak často neviděli a poslední dobou už skoro vůbec né. Před lety jsi měl na to, aby ses dostal na gymnázium, jeden bodík je opravdu smůla. Pamatuju si jak si kraloval v matyce, jak ti to šlo, ono celkově ti šlo všechno.

Fotbal: Jeden z nejstarších hráčů tým Pražských lvů. Martin dříve hrával za Kyje, nakonec je stálým členem haunspalského týmu, je škoda, že má míň šancí v sestavě, že nezačíná v základu, ale pro mě jsi jeden z nejlepších fotbalů - umíš vymyslet přihrávky, střelit góly a obehrát krásně soupeře. Jsi jeden z hlavních 3 lidí, díky nimž mě tento tým bavil.

Kamarádi: Jsi oblíbeným člověkem mezi lidma. Ani nemáš žádnou blbou vlastnost, jsi mým jedním z nejlepších kamarádů. Hodně si tě vážím. Dokážeš pomoct a poradit. Zůstaň takovým jakým jsi.

Podniky: Někdy je
to velké přemlouvání, aby Martin někam zašel,
ale pak to stojí za to. Dříve byl trochu abstinent. Ale nakonec se rozjel a tak jsem viděl i jeho rekord v počtu vypitých piv. Občas do hospody, občas na disko.¨

Moje pocity a moudra: Otevřenost, upřímnost, kamarádství na předních místech, "život", starost, porozumění, dalších takových vlastností je hodně.

© Petr Švehla

Telefonní operátor aneb jak udržet nervy na uzdě III.

8. srpna 2010 v 10:31 | Sever-rat |  Série: Telefonní operátor
Po krátké odmlce pokračuji s dalším článkem o tel. operátorech.

Mým cílem v této sérii článků je informovat o telekomunikacích - jak to vše probíhá, o zákaznících a jejich perličkách a přiblížit tuto pracovní pozici.

Může  se také stát, že zákazník volá rozčilený, hádá se. U operátora je důležité zachovat chladnou hlavu a nehádat se, protože by se hovor vystupňoval až na takovou úroveň, že by to operátora v tom lepším případě stálo snižení bonusů, v horším vyhazov. A zakázník by si stěžoval a nedoporučoval by žádné produkty případně služby u dané společnosti.

Dobrým prostředkem pro odreagování, co jsem jednou viděl, je:

Na zdi byl umíštěn papír, na kterém byl nakreslen terč a něm napsáno: "Pro uklidnění, zde bouchejte hlavou". - Ale neviděl jsem, zda to někdy někdo použil. :-D

Popřípadě se také řešilo, kam se umístí boxovací pytel.


Kdo toto nezažil, nemůže vědět jaké to je.


Telefonní linky:
linky 800 - neboli "zelená linka" je bezplatná - často slouží k zlomyslným voláním, protože se děti nudí a nemají co dělat.

linky např: 810, 844 - neboli "modrá linka" - náklady jsou rozděleny mezi volajícího a volaného

linky 840, 841, 842, 848 - neboli "bílá linka" hradí náklady volající

linky 900 - jsou velice drahé, i za minutu hovoru zaplatí klient 90 Kč. Jedná se většinou o půjčky (spíše o podvodné zprostředkovatelské firmy - nejčastěji se vyskytují v inzerátech - konkrétně  noviny Metro - Praha), a dále erotické linky. U těchto linek je povinné uvádět, kolik hovor stojí Kč za minutu.

SMS na linky 900 - klient většinou zaplatí za cenu sms to, co je v telefoním čísle v posledním dvojčíslí, tzn.: 900 03 06 - to znamená, že za sms je 6 korun.

Pozor: V žádném případě nevolejte na linky 900, může se stát, že Vám přijde účet za telefon i na 5.000,-/měsíc.

A co se týče SMS - někteří mobilní operátoři blokují posílání smsek na linky 900, pokud nemá uživatel zaktivovaný účet PREMIUM SMS.

Telefonní operátor aneb jak udržet nervy na uzdě II.

8. srpna 2010 v 9:35 | Sever-rat |  Série: Telefonní operátor
Telefonický kontakt se dělí na pasivní a aktivní volání.

Pasivní volání - nejjednodušší varianta, zákazníci volají sami.
Operátor vyřizuje jejich požadavky -> jako jsou stížnosti, reklamace, objednávky, žádosti.
Na tento druh operátořiny je potřeba být hodně v klidu. V zásadě volají klienti, kterým se něco rozbilo, něco nefunguje a v podstatě to operátor odnese i z jiné, ikdyž za nic nemůže.

Aktivní volání - Těchto call center je v České republice jako hub po dešti. Převažuje prodejní volání nad voláním dotazníků. Většina lidí, která zvedne hovor, tak říká, že nemá čas, že nic nechce, popř. jsou slyšet i vulgárnější výrazy.

Znám i některé operátory, kteří musí brát prášky na nervy.

Maximální životnost operátora je 2 roky, ale většinou je ohodně menší, v call centrech je obrovská fluktuace.

Jedna perlička z mé zkušenosti: 

Operátor: A kde paní Cínová bydlíte?
Zákazník: No tady v Hlobáku v 11. patře.