Jakékoliv připomínky, dotazy, přání či stížnosti adresujte na: sever-rat@seznam.cz
Právě sleduje: Legendární seriál: "Odpadlík", Těší se na: TBBT - 7. sérii; Zpátky do školy.
The walking dead, Simpsonovi - 24. série

V přípravě další díl Velký atlas blogerů...

Sedm slov I. - od 2002

14. srpna 2010 v 16:35 | Sever-rat |  Sedm slov
Příběh I. : Tento počáteční příběh se odehrává na jednom pražském sídlišti, jedná se o sídliště "Černý Most II". Děj začíná na podzim roku 2002.

Začínal podzim. Listí už padalo ze stromů a výrazně se ochladilo. Ten den nebylo moc hezké počasí, když se Petr vrátil domů. Hned večer řekl svému bratranci Martinovi, že má rád jednu holku ze své třídy. Martinovi to bylo docela jedno, ale když Petr o ní začal mluvit víc a víc, rozhodl se, že je dá dohromady. Martin se nejdřív pokoušel zjistit její číslo, ale to nevyšlo, protože ho skoro nikdo neměl a ona ho moc nechtěla dávat. A tak Martin napsal za Petra tento dopis :                                       

                                                  Ahoj Zuzano.

Musím ti napsat něco, co bych ti opravdu nedokázal říct. Já tě miluji! Ne nekecám! Pořád na tebe myslím a asi se za chvilku z toho zblázním. Kdybych si aspoň s tebou mohl povídat. Jediný co ti můžu říct je "kolik je hodin". Miluji tě a nemůžu
tě vypustit z hlavy.                  

                                                                       Petr Hošek

Dopis stejně nepomohl. Potom se přišlo na to, že Zuzana má ráda jiného kluka. Tak se Petr přestal snažit. Ale Martin se nějak se Zuzanou více sblížil a hodně s ní chodil ven.
Ten večer byla velká zima. Bylo asi půl deváté večer, když na mě Martin a Zuzana zazvonili. Zuzanu jsem ani v té době moc neznal a Martina už vůbec ne. Zuzana byla pro jenom spolužačka, ale dnes je moje dobrá kamarádka. Ptali se, jestli jdu ven, a tak jsem šel. A venku jsem se dozvěděl, že Hanka, která byla ještě s nimi, přede mnou utekla, a tak jsme jí společně hledali. Našli jsme jí až u jejího domu. Hanka něco potřebovala doma a šla tam se Zuzkou, zatímco my s Martinem jsme čekali dole. S Martinem jsme se vůbec neznali a tak jsme vůbec neprohodili slova. Zuzana mě s ním seznámila až teprve tam dole.    Skoro každý večer jsme se procházeli po ulicích a přitom si povídali. Petr se na Zuzanu úplně vykašlal a potom jí posílal sprosté esemesky. Ani nevím, co ho to napadlo.     
Asi za dva týdny jsme byli všichni moc dobří kamarádi. A v té době jsem se dozvěděl, že má Martin má rád Zuzanu. Byl jsem první komu to Martin řekl. Ale Zuzaně se líbil úplně někdo jiný. Ale Martin se nevzdával, pořád bojoval.

Proběhlo dlouhé období, za které se nic zajímavého nedělo. Většinou jsme chodili pořád ven, prostě jsme trávili spolu hodně moc času a vzájemně jsme se o sobě dozvídali stále nové a nové věci.        
Na Mikuláše to bylo dobrý i nebylo. Byl jsem se svými kamarády venku a každý okolo nás házel petardy. Byl to úplně normální Mikuláš plný petard, smíchu a trošku i strachu, protože všude chodili policajti. Celý prosinec utekl opravdu rychle, byla krásná vánoční atmosféra a opravdu moc rychle se blížili vánoce.
A byli Vánoce, určitě každý dostal, co chtěl. Na Silvestra jsem byl zrovna na
balkoně
a viděl jsem Hanku a Zuzku, jak šli za ruku a tak jsem jim řekl "za ručičku, za ručičku" a od té doby jsou na mě naštvané až do teďka.



Dozvěděl jsem se, že Martin, Petr, Zuzana a Radka jeli do Karlína. Ani nevím, co tam dělali, ale Martin se řízl do ruky o rampouch a teklo mu hodně krve.
Mezitím holky někam šly, Martin a Petr tam zůstali a mrzli. Holky přišly asi za hodinu. Chvilku se ještě všichni procházeli a pak jeli metrem domů.
Skoro přes celou zimu jsme pořád byli v našem vchodě tam jsme hráli různé hry, např. jsme hráli flašku, hrálo ji několik lidí a byla sranda. Zima také uběhla velmi rychle, pořád jsme trávili volná odpoledne a večery u nás ve vchodě.
A začínal Březen, Petr (bratranec Martina) vůbec o ničem nevěděl, i když to vlastně všechno začal. Ale později mu Martin všechno řekl. Také mi řekl o báječné věci: Bonton. Tak jsem tam napsal a odepsalo mi dost lidí, se kterými si píšu i dnes.
Také v této době jsem seznámil s dobrou holkou, která se jmenovala PETRA. Líbila se mi hned na první pohled, ale byla tady pořád Denisa, která se mi také líbila.
Vůbec jsem nevěděl, kterou si vybrat.
Skoro každý den jsme chodili ven hrát fotbal, někdy jsem Petra naštval a potom mě chytal po celým sídlišti, ale nikdy mě nechytil. Martin stále více měl rád Zuzanu, ale ona jeho pořád ne.
                                                  12.4. - Slavia prohrála se Spartou a také jsou dnes třídní schůzky.
1.5. Poslala mi jedna holka kredit (200 Kč). Dnes je také 50 let s Českou televizí. Asi 14 dní se Martin se mnou nechce bavit.
Za celé jaro se toho taky moc nestalo. Každý den jsem byl venku, s kým jiným než s kamarády, s nimi je největší legrace.
Hodně rychle se blíží velký prázdniny, někdo se těší, ale například já se vůbec netěším. Hlavně kvůli tomu, že neuvidím svoje kamarády. O hodně více se kamarádím s Hankou a Zuzanou. Buď jsem s nimi venku nebo s Martinem a Petrem. Martin má rád čím dál více Zuzanu.    
12.5. Jsme jeli se školou na výlet. Byli jsme v Koněpruských jeskyních
a potom jsme byli v Berouně. Tam jsme šli se podívat na medvědy a potom jsme měli na hodinu rozchod. Každý se hned někam rozutekl. Měli tam bezvadnou zmrzlinu (měl jsem ji celkem třikrát). Opravdu nádherný výlet…
Nemožné se stalo možným a Zuzana začala mít ráda Martina, ale dokonce i Hanka. Bylo to sice pro něho dobrý, ale právě kvůli Hance nemohl chodit se Zuzanou. Prostě to Hanka nedovolila. A tak se setkávali tajně. Jednou odpoledne na mě Martin a Petr zazvonili. Šel jsem tedy ven. Před naším barákem byl Saša, Dimitri, Zuzana a nějaký cizí kluk (Roman). Nevím, co mu Martin řekl a tak si ten kluk na něj začal dovolovat a chtěl ho zmlátit. Tak jsme šli k nám a Petr mu za barákovými dveřmi ukázal "fakáče". Ten kluk se naštval a chtěl od Raphaela (mého bývalého souseda), který právě přicházel, otevřít. Raphael otevřel a on utíkal za námi. Doběhl nás a začal tam řvát, co si to Petr vůbec dovoluje. Najednou vyšel můj taťka a ptal se, proč křičíme. Ten kluk, který se jmenoval Roman řekl mému taťkovi ať ho Petr neotravuje a potom šel před můj barák. Taťka zašel domů a kluci už taky šli. A potom jsem šel před barák a on se zeptal "to se bojí, že už nepřišli?" A já jsem řekl: "oni už museli domů". Seděl jsem a začal jsem si s ním povídat a uvědomil si, že není tak špatnej. Ale chtěl zmlátit Petra.




Druhý den jsem si s Martinem a Petrem o tom povídal. A odpoledne přišel zase, po chvíli přišel nějaký kluk se sádrou na noze podívat se na ten zápas, ale nic nebylo.
Taky k nám přešel do třídy Jirka Dítě. Spolu s Rabiencným pořád otravovali všechny okolo sebe. Bylo to s nimi k nevydržení.
Rychle se blížilo vysvědčení a každý určitě doháněl to, co zameškal. Každý učitel měl skoro uzavřené známky. Se školou jsme chodili často k rybníku. Do školy jsem si vzal fotoaparát a fotil jsem spolužáky ze třídy, více jsem se skamarádil s Romanem. Když jsem mu ukazoval fotky, tak si jich pár půjčil, aby si je zkopíroval. Zajímal se totiž o Veroniku Janouškovou. A pořád mi říkal ať jí zavolám, aby sem přišla, ale neudělal jsem to. Bylo vysvědčení- hodně zklamání, ale i radosti. Vítek měl zase samý jedničky a já měl docela dobrý vysvědčení. Když jsme si rozdali vysvědčení, šli jsme pomalu domů. Byla tady taková divná nálada, ale dopoledne jsme šli hrát fotbal a odpoledne jsem šel se Zuzkou a Hankou ven. Chtěli jsme to nějak oslavit a tak jsme se domluvili, že půjdeme pít víno. Koupili jsme sýr a Zuzana vzala víno. Rodiče jí to dovolili a šli jsme na kopec. Tam jsme si dali deku a sedli si. Nalili jsme si několikrát až jsme ho vypili.
Potom jsem si půjčil od mámy kolo a jel jsem za Karlem, protože mi přepálil "Holky to chtěj taky". Dal mi to a jel jsem se projíždět po sídlišti. Když jsem projížděl kolem školy potkal jsem Denisu (mojí bývalou holku) a Radku. Chtěli se projet na kole a tak jsem jim vyhověl. Nejdřív jela Denisa a potom se střídali. Denisa chtěla za nějakým klukem z
·        zz devítky. Pan učitel Mašek je vzal na večeři.
Jeli jsme až k rybníku a potom jsme to vzali přes zarostlé pole. A šli jsme domů. Byl to zatím nejlepší den na vysvědčení.
Nastaly prázdniny, skoro všichni odjeli, ale moji kamarádi tu zůstali. Každý den jsem chodil ven se Zuzkou, Hankou a Martinem.




Hanka hned na začátku prázdnin odjela skoro na celý dva měsíce pryč. A co to znamenalo pro Martina? Že se Zuzkou mohl být skoro pořád. Ale pak to přišlo. Zuzana odjela na týden s Radkou pryč. Když odjela, Martinovi bylo smutno, a změnil se. Říkal, že se mu už Zuzka nelíbí a abych to nikomu neříkal. Tak dlouho to trvalo než se dali dohromady a teď bude asi konec, je to veliká škoda. Jednou byl Martin sám venku a potkal Romana, dal si s ním mír, více se skamarádil s Dimitrim a se Sašou. Chodili jsme všichni ven. Už dlouho jsme chtěli koupit nějaký alkohol, protože Martinovi bylo 17 let. Když jednou přijel Martinův taťka, koupil ferneta. Dal nám ho, ale říkal, abychom ho nevypili všechen. Chtěli jsme se napít, ale nevěděli jsme, kam jít. Napadlo nás, že bychom mohli jít do křoví u stanice autobusu. Dimitri a Saša chtěli jít s námi, ale já jsem nechtěl, oni by nepili, ale jen koukali. A to by nemělo cenu, tak jsme šli bez nich. Martin vzal flašku a skleničky a šli jsme si tam sednout. Sedli jsme si a nalili si. Připili jsme si na lásku, zdraví a štěstí, ale hlavně na holky. Každý měl 3 skleničky ferneta.

        Mohli jsme vypít půlku a to se stalo. Když jsme dopili, tak jsme šli s Martinem uklidit skleničky. Mně a Petrovi bylo dobře, ale Martin se začal motat. Nechápu, když vypil stejně a k tomu je starší, jak se tak mohl motat, asi má slabý organismus. Potom jsme šli před náš barák, sedli jsme si na obrubník a já jsem zatím přinesl vodu se šťávou. Najednou šla kolem Radka a když uviděla Martina, hned se ptala, co se s ním stalo. Všechno jsem jí řekl a v tom taky přišla Zuzka, Martina takhle neměla vůbec vidět. Ani se nedá všechno popsat, co Martin všechno dělal.
Najednou se zvedl, chvilku šel a lehnul si do louže. Všichni jsme na něho koukali a vůbec nikomu nebylo do smíchu a to měl ještě u sebe mobila. Zvedli jsme ho a odvedli domů. Zuzana tušila, že jí chce Martin něco říct, a potom se ptala jestli jí má Martin pořád rád. Nemohl jsem odpovědět, protože jsem slíbil, že to nikomu neřeknu. Ona najednou říká "Martin už se mnou nechce chodit, že jo?"
Potvrdil jsem jí to a ona šla hned za Martinem a zeptala se ho na to. Martin jí odpověděl, že chce aby byli kamarádi. Ale jak byl opilej, tak Zuzce říkal, že jí miluje a začal jí objímat. Martin už chtěl jít domů a tak jsme mu pomáhali nahoru. Ale u druhých bílích dveří, se Martin opřel o sklo a to prasklo, ještěže jsem mu dal rychle ruku pryč, jinak by se pořezal. Dovedli jsme ho po schodech nahoru a tam jsem poprvé viděl Petrovu sestru Sabinu. Ten den se styděla, stála za dveřmi a tak jsem na ní moc neviděl. Když jsem odcházel tak mi řekla : SBOHEM. Ani nevím proč. Venku na mě čekala Zuzka, Raphael a Karina. Šli jsme pryč. Zuzka skoro brečela a pořád povídala o Martinovi. Když šli všichni domů, šel jsem ještě za Petrem, všechno mu říct. Ještě šli na chvíli ven. A Martin se mnou nechtěl mluvit za to, že jsem to prý řekl Zuzaně. Celý týden jsme spolu nemluvili, teda spíše on se mnou.
O hodně později mi Martin řekl, že nikdy rád Zuzanu neměl. Všechno to bylo jen kvůli tomu, že zranila Petra H. Každý letní večer jsme seděli na větrácích u Zuzanina domu. Byli jsme tam většinou až do půl dvanáctý, potom jsme museli domů. Kecali jsme a hráli karty. Potom jsem přišel za Martinem, jestli by se mnou neusmířil. Saša, který byl na Martinově straně, byl proti tomu. Byl proti mně i Dimitri, protože jsem nechtěl, aby šli s námi tehdy pít ten alkohol. Po pár dnech jsem si je usmířil.




Chtěl jsem jet někam pryč a tak jsem jel na tři dny s taťkou na Mariánovu (strejdovu) chalupu. Bylo to tam dobrý, skoro pořád jsme jezdili se koupat do skalnatého jezera a tam jsem se poprvé svezl na motorce. Byl to velmi dobrý zážitek. Mezitím, co jsme tam byli na chalupě, odjel Dimitri na dva měsíce na léčení. Když je Dimitri pryč, Martin teď hodně kamarádí se Sašou. Docela mi to vadí, neměl jsem je seznamovat.
Také přijela moje mamka a bratr, kteří se po 14- dnech vrátili z tábora. O prázdninách se toho moc nedělo, jenom bylo hrozný vedro a nuda. Byl jsem tady týden a byl jsem skoro pořád venku, protože mi nešel počítač. Potom jsem odjel na dva týdny na chalupu. Na chalupě to bylo opravdu výborný. Pořád jsem byl venku a taky jsme každý den jezdili se koupat do bazénu v Hlinsku. Tam jsme skákali ze stupínků do vody a taky jsme plavali. Hodně jsem jezdil na kole do dalekých vesnic. Škoda, že nerostly houby. Tyto dva týdny utekly, jak voda. Po mém příjezdu to tu bylo skoro stejný, akorát Martin se hrozně změnil. Např. stříkal spreji na zdi a taky mi vypravoval jednu jeho příhodu:

Šel s kamarádem ven a u Karlínského náměstí stříkal spreji na zeď a najednou jelo okolo policejní auto. Všimlo si jich. Policajt vystoupil a hned šel za nimi. Martin se svým kamarádem nikam neutíkali a zůstali. Ptal se jich, jestli vědí, co dělají a jestli to vědí jejich rodiče. Samozřejmě řekli, že to jejich rodiče nevědí. Zeptal se jich na jména a adresu. Oni mu řekli všechno a policajt odjel. Jejich rodiče se to nedozvěděli, protože to policajt ani nenahlásil.

Rychle, ale opravdu rychle se blížila škola. Pro někoho to bylo dobré, jako pro mě, protože uvidím po dlouhých dvou měsících svoje kamarády ze třídy. Léto už pomalu končí a žáci se připravují do škol. Nadešel den 1. Září. Skoro každý myslel, že naše škola bude zavřená, ale nebyla. U nás se stávka nekonala. Když jsem přišel do třídy, byl to úplně jiný pocit zase být ve škole. Právě teď na začátku školního roku už to vypadalo s Petrem Hoškem špatně. Jeho mamka sbalila jemu a jeho sestře věci a chtěla si je vzít do Příbrami. Ale oni nechtěli, ale museli. Nevím, jak to tam jejich mamka mohla vydržet. Ona tam bydlela v bytě se svým přítelem a ještě tam s nimi bydlelo 6 cizích lidi. Ti lidi pořád Petrovi rozkazovali. Nesměli vůbec ven a museli se pořád učit. Dokonce jim napsali i rozvrh, co mají dělat,a tam pořád bylo jen učení. Petr a jeho sestra tam vůbec nechtěli být. Jejich otec se o tom dozvěděl a začal to řešit, chtěl je vzít zpátky k babičce. Jedno odpoledne se pro ně jejich taťka stavil a odvezl je sem k babičce. A potom jejich věci. Dost jsem Petra litoval. A co už mě dostalo nejvíc je to, že se naši rozvádějí a že moje mamka se přestěhovala ke svému příteli. I bratra tam přestěhovali a hezky si tam bydlí.
A ještě chce půlku z tohohle bytu, který se proto musí prodat. A my s taťkou se budeme muset přestěhovat. Sem do školy budu muset dojíždět.
S mamkou jsem měl o tomhle dost hádek. Martin( můj nejlepší kamarád, bratranec Petra H.) se stěhuje, jenom kvůli jedné blbosti: ve škole dostal z nějakého předmětu pětku a kvůli tomu se pohádal s babičkou a řekl jí, že se odstěhuje. A tak ven chodím s Petrem jenom já sám. Zuzka a Hanka se na mě vykašlali. Ani nevím proč, nic jsem jim neudělal. Hodně kamarádí s Tomášem Černým.                    23.10. Konečně je mi 15 let.
Taky jsem se seznámil i s Petrovými sestřenicemi. Byli dvě Lucka a Kikina.




Často jsem s nimi a Petrem a jeho sestrou chodil ven.
Potom mě Petrova sestra začala pořád po někom pozdravovat. Pořád mi vrtalo hlavou: PROČ ???.

A ani teď to nevím. Petra a Sabinu už to u babičky nebavilo, protože tam nebyl Martin, ale hlavně si do teď myslí, že je jejich babička zlá, ale není. Bydleli prý v nějaké ubytovně, ale jeho otci došli peníze a tak je poslal zpátky k babičce, aby se sbalili. Taky byli někde na Praze 6, prý byli v Azilovém Domě, ale já tomu nevěřím. Potom se přestěhovali někam do léčebny. Petr říkal, že tam budou 3 měsíce. Mezitím jejich taťka pracuje a vydělává peníze, aby mohl pronajmout byt, ale já nevěřím, že něco sežene. Taky jsem mezitím napsal Sabině (Petrově sestře), že jí miluji. Ona mi hned odepsala, že mě má ráda taky. Občas si píšeme.
Tak hrozně se nudím. Hodně mě začal štvát Tomáš Černý. Kvůli jeho chování, ale hlavně kvůli tomu, že Zuzka a Hanka s ním kamarádí a se mnou ne. Asi měsíc mě Zuzka, Hanka a Tomáš přemlouvali, abych šel s nimi za Mikuláše, řekl jsem, že jo, ale potom jsem si rozmyslel. Kvůli tomu jsme se pohádali a dlouho jsme se mezi sebou nebavili. Tento podzim utekl velmi rychle a taky rychle skončil.
Rychle se blíží pololetí, skoro každý se snažil dohonit zameškané učivo. Pořád se snažím sehnat nějakou brigádu, ale pořád nic nemůžu najít. Rychle se taky blíží Vánoce. Nakupování dárků je i pro někoho problém, ale pro mě ne. Už mám všechno nakoupené a čekám až ty blbý Vánoce budou. Nevím proč, ale Vánoce nesnáším. )
Poslední dobou Tomáš moc nevychází se Zuzkou a Hankou. Vlastně ve třídě se Tomáš skoro s nikým nebaví. Všichni ve třídě s ním nemluví.
Zuzka začíná se mnou mluvit. S Tomášem nemluví, protože se hrabal v něčem, čem neměl. A tak se znova se Zuzkou bavím. Asi se mnou mluví jen proto, protože Hanka není ve škole. Je poslední týden před Vánoci. Se školou jdeme na dva výlety. Ten první: šli jsme na Staroměstské náměstí. Tam jsme měli hodinu rozchod. Všichni se rozešli po náměstí. Já s Michalem Havlíkem a Martinem Zdeňkem jsme šli do Macdonaldu. Michal a Martin si tam dali nějaké menu a já jsem si dal dvakrát zmrzlinu. Michal i já si pochutnáváme, ale Martinovi pořád nikdo nedonášel objednané menu. Asi po půlhodině přišla paní s jeho vybraným menu a ještě mu dala lístek, s kterým si může zdarma objednat zmrzlinu. Mezitím Michal zvedl hlavu od jídla a na celý Macdonald zavolal:
" To je dost Šimečku." A on to byl úplně někdo jiný. Byla to velká sranda a pro něho to byl určitě trapas. Dojedli jsme, dopili a šli jsme zpátky na náměstí, kde jsme se měli sejít. Byli tam už skoro všichni kromě dvou holek. Chyběla Zuzka a Radka. Ale za chvíli přišli a potom jsme šli do Kotvy. Tam jsme měli rozchod jeden a půl hodiny. Prohlíželi jsme obchody, někdo si i něco koupil, tak rychle to uteklo, že už jsme jeli metrem domů. Na konečné stanici metra jsme vystoupili. Paní učitelka se nás zeptala jestli jde někdo na oběd, ale nikdo nešel. A tak nám dala rozchod. Všichni teda šli domů. Ve středu a ve čtvrtek jsme se už moc neučili. Byla to docela pohoda.
Tento týden nás hodně chybělo, ve třídě nás bylo jen 15 žáků. A z toho do kina nás šlo jen 8 lidí.
Nikomu se moc do kina nechtělo a tak skoro nikdo nešel. Ale Mazaný Filip byl docela dobrý film. Po kině jsme mohli jít hned domů, protože zase nikdo nešel na oběd. Všude po zemi byl sníh a všude to klouzalo. Prázdniny byly za dveřmi. Prvních pár dnů byla nuda, ale ta mizela…




Rychle se taky blížil Štědrý den. Je středa- Štědrý den. Určitě každý se na tento den těšil. Jako obvykle na Štědrý den koukám na televizi a potom rozbaluji dárky. Navečer jsem šel k mámě, tam jsme si rozdali dárky a potom jsem šel s bratrem za taťkou Tady jsme si taky rozdali dárky a potom jedli cukroví. Celý týden uběhl rychle a byl tady Silvestr. Na Silvestra jsem byl pořád venku s kamarády až do dvou do rána, potom jsme šli všichni domů. Mě se ještě spát nechtělo, tak jsem se koukal ještě dlouho do noci na televizi. Probudil jsem se až k obědu.
Dalších pár dní uteklo jako voda, většinou jsem chodil ven s Luckou a Kikinou. Párkrát jsem byl venku i se Zuzkou a Karinou. Se Zuzanou jsme se bavili o všem možným, ale pořád jsme měli jedno téma a doteď ho máme taky.
Nemůžu tomu uvěřit. Zuzka a Hanka zase kamarádí s Černým. Zase mě to vše, protože já se s Černým nedokážu smířit. Prostě to nejde. Ve škole to je na nic. Mluvím tam jenom s několika lidmi. Ve třídě nejsou moc dobří kamarádi, vůbec nic se s nimi nedá podnikat. Doufám, že z tohohle blbého sídliště brzy vypadnu. Možná se už odstěhuji, protože chce mamka prodat byt. Byli jsme se taky kouknout v Malešicích na byt a taťkovi se hodně líbil a tak ho koupíme. A asi na konci března se tam přestěhujeme. Moc a moc mi chybí Sabina. A i můj nejlepší kamarád Petr Hošek. Hlavně ať jejich taťka najde co nejdřív nějaký byt. Celý tři měsíce jsem si psal se Sabinou a ona mi psala jen samé lži, vůbec nevím, co z toho je vůbec pravda. Dala mi kopačky a teď jsme kamarádi. Konečně po třech měsících sem přijel Petr H. a hodně jsem s ním kecal. Sem na Čerňák do školy už chodit nebude. A bydlí na Praze 4.
Proč už ta zima nekončí? Proč musí být pořád zima? Doufám, že konečně bude léto.

Lucka (sestřenice P. Hoška) začala chodit se Sašou. A když mají schůzku, tak Saša chodí pořád pozdě. Jen jednou přišel brzo. Prý se taky bude Saša s Karinou stěhovat dál od Prahy.
Je to hrůza. Skoro všichni moji kamarádi se z tohohle sídliště stěhují.

Čas utíká velmi rychle. Nic nového se tady na Čerňáku neděje. A tak tento příběh končí.


Doufám, že se tato skvělá doba opět vrátí. V jiné době, na jiném místě a s jinými lidmi.



Poznámka:
Název tohoto příběhu je podle P. Hoška. Když tenkrát přišel domů, řekl Martinovi: Já miluji jednu holku z naší třídy. --- Podle toho Sedm slov.

Snad se to někomu líbilo a jestli ne, tak promiňte, že jsem otravoval…
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Líbí se Vám tento článek?

Ano 62.3% (99)
Trochu 11.9% (19)
Středně 6.3% (10)
Moc ne 8.8% (14)
Vůbec ne 10.7% (17)

Komentáře

1 Čeníčet Čeníčet | 2. června 2011 v 13:36 | Reagovat

nadhera, Čeněk ze Slaného [:tired:]

2 tramvajovejpokoj tramvajovejpokoj | E-mail | Web | 17. září 2012 v 20:06 | Reagovat

hm, tak jsem se zase jednou začetl do pořádného článku.. kdo ví co čeká mě.. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama