Jakékoliv připomínky, dotazy, přání či stížnosti adresujte na: sever-rat@seznam.cz
Právě sleduje: Legendární seriál: "Odpadlík", Těší se na: TBBT - 7. sérii; Zpátky do školy.
The walking dead, Simpsonovi - 24. série

V přípravě další díl Velký atlas blogerů...

Sedm slov IV. - 22.6.2005 – říjen 2007

14. srpna 2010 v 16:29 | Sever-rat |  Sedm slov
Byl rok 1988, ten rok se narodila většina z nás. Ten rok je pro nás hodně posvátný. A jak vůbec došlo k seznámení všech lidí na čerňáku? Většinou jsme se znali už od školky, ale nejvíce lidí přišlo až na základní školu. Byli jsme takoví ti malí prckové, kteří si jen rádi hráli a dělali lumpárny. Už v 1. třídě se sešla parta skvělých lidí, kteří se znají a chodí ven až do současnosti. Ale největšími kamarády jsme se stali až v páté třídě. To jsme už vyrostli a dostali rozum.
            Za celý průběh základky přicházeli a odcházeli spolužáci a nakonec to skončilo v této podobě. Poté bylo dlouhé období, za které se opravdu děli výborné věci (vše je popsáno v Sedm slov I. - III.)
            A teď do současnosti:
Děj začíná začátkem prázdnin (22.6.2005). Tyto poslední dny školy jsme si užívali s naší partou. Ty dny byly velmi horké, slunce pálilo, pak jsme se vždycky skryli, kde jinde než v hospodě na osvěžující pivečko. Tohle se odehrávalo každý den, jelikož nic jiného se dělat nedalo. Byli jsme dlouho do noci venku, nikdo nemusel domů, známky už byli uzavřené a každý se těšil na prázdniny. Ten den, kdy bylo vysvědčení jsme uspořádali malinkatou párty v oblíbené hospodě "U Šenků" na Rajské Zahradě. Tímto jsme oslavovali konec školního roku a tím i postup do 2. ročníku na středních školách.
            Nastali prázdniny, každý někam odjel. Občas jsme se přes prázdniny viděli, ale zas tak moc né…Prázdniny ubíhali jako voda.
            2 týdny před nástupem do školy seznámil Karel mě a Michala s jeho kamarádkami Bárou a Verčou V. Často jsme se chodili koupat do rybníka ve Svépravicích a zde se stala jedna hezká příhoda:

            Ten den byl velmi horký, a tak jsme se rozhodli, že se půjdeme koupat do Svépravic. Vyrazili jsme na kolech ve složení Karel, jeho bratr - Ríša, já a Michal. Dojeli jsme tam a hned jsme si dali pivko, které bylo vypito během několika minut. Karel náhle zaostřil zrak na dvě holčiny, byli to jeho kamarádky, se kterými nás seznámil. A šlo se koupat, voda byla trochu studená, proto tam také Michal moc dlouho nevydržel a šel ven z vody. Chvíli jsme jen tak posedávali na pláži, slunili se a kecali jsme. Nakonec jsme ještě dali pivko, rozloučili se a jeli jsme domů.

Tam jsme se s holkama velmi dobře seznámili. Karel měl už dlouho rád jednu z nich - Báru. Ale nějak se mu nedařilo navázat s ní důvěrnější vztah. Michal se mezi tím zakoukal do té druhé holčiny. Bohužel už v té době chodil s Lindou asi 4 měsíce. S Lindou se seznámil přes chat, ale moc často se neviděli, "no byla to škoda." Ten jejich vztah neměl cenu. A tak na
konci prázdnin napsal Lindě, že je konec, a měl tedy více času, aby se snažil o Verču. První 2 měsíce jsme všichni chodili ven - ve složení: Karel, Michal, Barča a Verča. A tak Verča měla už 2 nápadníky. Toto pokračovalo asi měsíc, za tu dobu jsme si stanovili jeden den, který bude pro nás posvátný. Tím dnem se stal pátek. Ten den jsme se jen bavili. Chodili jsme do hospody, nebo na kulečník.

            Tento pátek jsme se rozhodli, že půjdeme hrát kulečník, rezervovali jsme si ho na pátou. Scházíme se v počtu 3 lidí (já, Michal, Černoch), objednáváme pití a začínáme hrát. Před hrou jsme si určili, že vždy bude 1 dvojice a jeden bude hrát sám, ale pořád by se to točilo. Michal rozstřeluje, bohužel při rozstřelu mu spadla černá koule do horního okraje stolu, bohužel prohrál, a tak si já s Černochem připisujeme naše první vítězství. Ale hra tím zdaleka nekončí, Michal, který na začátku zaváhal, dokazuje své kvality. Jedna koule za druhou padá do děr. Takto jsme hráli asi 3 hodiny. Vítězství byla na obou stranách. Bezvadně jsme si zahráli. Takto vypadá den plný kulečníku, ale vždy jde s námi na kulec jiný člověk, jen Já s Michalem jsme byli stále v základu.

Michalovo snažení o Verču nakonec přineslo ovoce a s Verčou začal chodit 12.10. 05. Moc dlouho jim to nevydrželo. Verča dostala zaracha na měsíc, protože jí rodiče viděli, jak pod okny pokuřuje. Moc se ti omlouváme, že jsme ti to cigáro tehdy dali. A s Michalem neměli šanci se spolu vidět. Tak jsme chodili jen s Bárou ven. A Z čista jasna začala Bára po Michalovi vyjíždět, Michal, ikdyž chodil s Verčou, teď jakoby chodil s Bárou. Prostě se nechal sbalit. Líbali se spolu, drželi za ruce, prostě jako zamilovaní. To by dlouho ani vydržet nemohlo a jednoho dne se to Verča dozvěděla. Nebyla moc šťastná, a s Michalem to skončila. Jejich chození trvalo asi 2 týdny. No, moc dlouho jim to nevydrželo, ale jak Michal přiznává, může si za to sám. A Karlovi tím dal příležitost, aby se zase mohl o Verču snažit. Ale byl jsem tu také já, Verča se mi také začala líbit čím dál tím víc. Také mi napsala, že se jí líbím, začal jsem se o ní moc snažit, ale zatím to nepřinášelo žádné ovoce. V této sestavě jsme chodili ven, ale bohužel bez Michala, který to ze začátku nemohl rozkousnout, že se s Verčou rozešli. Ty dny, co jsme byli venku, jsme posedávali na lavičkách, občas jsme zašli do Šenků a podobně…

Jednou když byl Michal s Verčou venku, tak zašli za její kamarádkou Verčou S., druhý den se po Michalovi ptala, "Vláčilka" dala Verče S. informace o Michalovi. Michalovi se Verča S. začala líbit a Verče S. se líbil i Michal. Tak to alespoň bylo oboustranné. Po pár dnech to spolu dali dohromady. Teď už to opravdu vypadalo, že jim to vydrží (začátek 19.12.2005), ale po pár dnech jejich "hezkého chození", (23.12.2005), Michal slavil narozeniny, šli jsme oslavovat do Šenků, byla to dobrá oslava. Michal dostal krásné dárky, byl tam se svojí holčinou, ten den jsme si všichni rozdali dárky k Vánocům. Tento den mi Verča V. řekla, jestli s ní nechci chodit, odpověděl jsem, že ano, protože jsem se o ní už dlouho snažil. Tak jsme spolu začali. Ještě před 2 hodinami, když jsme šli do hospody, tak tu byl jen 1 pár, teď, když odcházíme už jsou 2. Nastoupili jsme do metra a už jsme se všichni pohodlně vezli, když vystoupíme, chvíli kecáme a najednou si Verča uvědomí, že nemá mobila. Prohledávala všechny kapsy, ale nikde ho nemohla najít. Byla z toho pěkně naštvaná (ani se jí nedivím). Hledali jsme ho všude, vrátili jsme se zpět do hospody, šli jsme úplně stejně, kudy jsme šli předtím, ale mobil nikde nebyl. Ten večer se už nenašel, byla to velká škoda, Verča S. se bála jít domů, všichni přemýšleli, kde by jen mohl být! Ale už se nenašel. Tento večer hezky začal, ale blbě skončil. Druhý den byl štědrý den, každý jsme zůstali doma a rozdávali si dárky. Ale další den jsme už šli všichni ven. Jeli jsme na Staromák, kde jsme se jen procházeli. Měl jsem s Verčou plán, hodit Karlovi do pití projímadlo. Tento plán bohužel nevyšel. Nepodařilo se nám to provést.
Tyto vánoční dny jsme byli jen venku a kecali jsme až do úplného setmění, tedy do noci. Také jsme slavili Michalovi narozeniny, byli jsme si dát pivka v hospě, a potom jsme šli na kulečník, Michalovi napsala jeho slečna, ať jde ven, šel, vrátil se se smutným výrazem v obličeji. Dalo se poznat, že se něco stalo, dostal kopačky. Jak vyprávěl, nebyl k tomu důvod. Když mu říkala, že bude asi konec, tak se celou dobu smála, a prý se zakoukala do Mirka. To byl ten nejhorší důvod. Tehdy mi bylo Michala dost líto.
Na silvestra odjela moje mamka pryč a tak byl její byt volný, tak se toho dalo využít a jak jinak než uspořádat party. Bylo to domluveno na 7 hodinu, ale ostatní mi zavolali, jestli by to nešlo už ve 3, nebyl jsem proti, aspoň se mohlo začít dřív. Koupili jsme láhve nejrůznějšího alkoholu. Nejprve jsme byli 4, já s Karlem a Verča s Bárou = pěkný počet. Nejdříve byl film, a potom to skončilo jaksi jinak než každý myslel. Pro soukromnost nebudu radši uvádět podrobnosti. No jen, že Karel použil nevšední sexuální praktiku,
to už za zmínku a pro zasmání postačí. Tuto příhodu mu stále připomínáme, jelikož je dost vtipná.

Oblíbená místa


"U Václava" - nebylo by dne, kdy bychom nešli okolo "Václava", skoro každý den tam vysedáváme, občas se i napijeme, a bavíme se. Je to takové místo srazu, dá se říct, že to i je "posvátné místo", tolik událostí, co se tu stalo - dobrých i špatných, kolik minut, dní jsme zde strávili, tolik vzpomínek i zvratů. Často se tu odehrávaly kalby, povídání, tolik srandy se snad jinde ani neudálo. Totot místo je jedno z mých hodně oblíbených.
"U Šenků" - to je hospůdka na okraji Čerňáku na Rajské zahradě. Je
malinkatá, příjemná, má krásné prostředí, stalo se tu spousta událostí. Vznikl tu také krásný vztah s Verčou. Sem jsme začali chodit asi v dubnu 2005, do té doby jsme chodili k "Rákosům" - zde se nám velmi líbilo, chodili jsme sem každý pátek. Toto chození sem, už skončilo, občas tam zajdeme, ale teď chodíme do "Sýkorky, do Hokejky, Koketa, Hassa".
Dalším oblíbeným místem je "Metro", tam se vždycky scházíváme, když jedeme ze školy. Zde vždy posedíme, pokecáme, a stále se k nám připojují různí spolužáci a kamarádi. Kecáme a kecáme. Trávíme zde cca 20 minut, a poté se stěhujeme např. "Na hřiště" - tam často hrajeme fotbal celé hodiny, až do vyčerpání, vždy se tam najde někdo, kdo by si zahrál. Dalšími místy jsou třeba Ikea - kam, se chodíme levně napít a najíst. Nebo různé lavičky, kde se dá "jen" sedět a kecat, např. U hřiště.
Těchto míst je velmi moc, ale tyto jsou nejvíce naštěvované.

Po této události s Karlem, jsme ještě chvíli s holkami kecali, koukali na filmy, ale potom už museli domů, tak jsme je doprovodili. Ale ten den ještě nekončil, potom se ještě stavilo pár lidí, tak kalba mohla pokračovat. Měli jsme tam všechno možný - vodky, víno, pivka..bylo toho docela dost…Před dvanáctou hodinou, jsme šli ke Karlovi, kde jsme si připili s jeho rodiči. A potom jsme šli zase ven, házet petardy, a koukat se na ohňostroje. Procházeli jsme se asi do 3 hodin a potom jsme zas koukali na telku u mě. Hned ráno jsme šli zase ven. Další den jsem dostal od Veroniky kopačky, no ani se nedivím, kvůli čemu, byla to moje chyba, no a Karel se hned o Veroniku začal snažit, jakmile se dozvěděl, že už spolu nejsme. To byl poslední den, kdy jsem Veroniku viděl, od tý doby jsme se dlouho neviděli, sešli jsme se až po několika měsících. I několik mých kamarádů se s ní nebavilo, ale potom jsme se zase usmířili…
Letos byla velmi dlouhá zima, nedalo se být moc venku, tak jen si tak někam sednout. Opadli i "naše" pátky v hospě.

Takhle to probíhalo skoro každý den. Škola také utíkala velmi rychle, a bylo pololetí. Michal bohužel propadal, a tak přestoupil na jinou školu na želivským. Tak má bezvadnou třídu plnou skvělých lidiček. Poznal jsem jich spoustu, škoda, že nejsem u něho ve třídě. Také tam s jednou začal chodit (1. března) a jejich vztah trvá až do dnes (1. září), často jsem s nimi chodil na kafe, nebo si sednout na pivko K Bohoušovi.
I já si našel ve své škole holčinu, byla fakt pěkná, ale moc to dlouho nevydrželo…Když už začalo být tepleji, začali jsme chodit na fotbal. A jinak bylo jen kecání. Verču jsem vůbec neviděl a Verču S. už vůbec né, Karel se stále snaží najít holčinu, ale pořád se mu to nedaří, Verča S. se snaží sehnat Mirkovo číslo, dali jsme jí ho, ale ona mu nenapsala, ale Mirek by stejně o ní ani neměl zájem, ale jo, možná by měl, ale tak maximálně o jednu noc. To jsem se jí snažil vysvětlovat, ale pořád tomu nechtěla uvěřit. Jinak jsem také chodil často ven s Johnym ode mě ze třídy, ten mě dost seznámil s lidma ze Žižkova. Byli jsme v hospodách. A tam mě také seznámil s jednou holčinou. S katkou - s ní to byl docela pěkný vztah, který trval přes dva měsíce, chodili jsme do parku, do hospůdek, také často ke mně. Mým druhým domovem se stal žižkov, kde jsem byl skoro každý den, na čerńák jsem docela zapomněl. Ve škole to teď utíkalo hrozně moc rychle, můj denní režim byl takový, že ráno do školy a v noci domů se vyspat. Každý den venku, protože bylo tak krásně. Ale na Čerňáku jsem byl také. Chodil jsem ven s hodně lidma, seznámil jsem se tam s novou partou, sice o dva - tři roky mladšími kamarády, ale i tak to stálo za to. Jinak jsem se scházel s lidmi ze základky. Od června jsme každý odpoledne hráli fotbal, tak to chodilo každý den i celé léto. Prostě celé léto to na Čerňáku žilo. S Verčou, se kterou jsem se od svého rozchodu nebavil, jsme se znova skamarádili. Karel začal více navštěvovat bílé baráky, kde se taky scházívalo hodně moc lidí. Naše posvátné pátky nepřestávali, také jsme pořád chodili do hospod nebo na kulečník. Dny už byly hodně teplé, blížilo se vysvědčení, každý doháněl to, co nestihl. A když už bylo po všem, všichni jsme si mohli gratulovat, že jsme prošli dál, do dalších ročníků.

Celé léto se na čerňáku střídali kamarádi, někdo odjel, někdo zůstal, někdo zase přijel. Ale i pár dobrých okamžiků se stalo.           
Taky v té době jsem si hodně dlouho psal s Kejankem (Evou), tolik krásných hodin jsem s ní strávil na icq kecáním, až to nakonec vyústilo ve vztah. Začátkem léta jsem jel za ní do Nového Bydžova. Vystoupil jsem z autobusu, hned jsem jí uviděl: "Je tak krásná", jsem si pomyslel. Když jsme se k sobě přiblížili, začali jsme se líbat. Potom mě vzala za ruku a šli jsme do nedalekého parku, kde jsme se "ubytovali na lavičce". Povídali jsme si, líbali se…Kolem oběda jsme zašli do hospůdky na pivo a kolu. Tento den byl opravdu nádherný. Nikdy na něj nezapomenu. Potom jsem se s Evou nějakou dobu neviděl..ale psali jsme si pořád. Na začátku září jela do Německa. Po jejím příjezdu jsme si stále psali…V říjnu ke mně přijela do Prahy..byl jsem moc šťastný, že jí budu moci zase vidět…prošli jsme si prahu…večer koukali na filmy a potom spát. Ráno jsme vstávali brzy, jel jsem jí doprovodit na nádraží, jela do školy do Pardubic. Hned o týden později, jsem jel za ní já…strávili jsme spolu další krásný den…Teprve potom jsme si uvědomovali, že ten vztah asi nebude mít cenu, hlavně kvůli dálce…když by někdo z nás dvou potřeboval pomoct, mít toho druhého na blízku, nešlo by to…Ale i teď jsem rád, že si s ní můžu psát, a že jsem s ní v kontaktu..(Moc ti přeji, aby ti všechno vyšlo). Na Evu jsem hodně dlouho zapomínal…moc to nešlo…
Na čerňáku se mezitím toho moc nedělo, každý den dlouho do noci venku, hrál se fotbal, basket, každý pátek do hospody…Takový normální den.
Občas se odehráli nějaké velké kalby (hlavně oslavy narozenin).
Ke konci prázdnin jsem dostal nápad, že by jsme si mohli založit tým a hrát Hanspaulskou ligu. Kýbl můj nápad podporoval a začali jsme hledat hráče. Našli jsme několik hráčů, vymysleli jsme si název "Pražští lvi", měli jsme vysoké ambice…Ale tato první sezona byla hrozná…Bylo veliké střídání hráčů v našem týmu..skoro nikdo neobstál…tak jsme alespoň skončili na 9 místě z 11 týmů.. Po této sezoně jsme měli sto chutí skončit…ale přihlásili jsme se i na další sezonu. Ta už byla poznání lepší..Zase se vystřídalo hodně hráčů…ale většina byla nespolehlivá. Za celý podzim se toho moc neodehrálo..pořád ty stejné věci
Zlom začal koncem zimy, kdy se zase začalo chodit na kulečník, začali jsme více hrát basket, kde jsme se seznámili s jedním supr klukem (Davidem), který je nepostradatelný do dneška. On přinesl dost srandy a zábavy, skončilo to nicnedělání.

Jednou jsme neměli co dělat, tak jsme se rozhodli složit zkoušku zewlingu. Tato zkouška vypadala tak, že jsme nasedli do metra a začali dělat blbosti. Třeba si Davidem s Pavlem V. začali vyprávět o křečkovi, jak mu zemřel…ale pořádně nahlas, aby to slyšeli i ostatní lidi, lidé, kteří to slyšeli, se hodně smáli. Tolik blbostí za jeden se nezažije ani za rok. Plný den srandy.

Toto oživení bylo výborné. Každý den se něco dělo.
Tou dobou mi napsala jedna holčina ze školy (Aneta R.), že se jí líbím, že má o mě zájem. Tak jsem to s ní zkusil. Ze začátku to bylo dobrý. Potom přišli komplikace, protože byla hodně ovlivněna její kamarádkou. (Toto bych nerad rozebíral) Mezitím na Čerňáku jsme se seznámili s mnoha lidma…s kterými se vídáme i dodnes.
Třeba Denisa, Jára, Kuba K., Bolest zubů a další…Je jich moc. S nimi jsme taky prožili dost událostí, jako např.:


Jinak na čerňáku se začal hrát dosti basket…na ten se chodí i doteď..a potom každý pátek na pivko do Hokejky…No když jsme už u sportu…tak našemu týmu "Pražští lvi" se celkem daří. Jsme na vyšších příčkách tabulky…

Mezitím ve škole nám dávají dosti učení…tolik učila pohromadě jsem ani neviděl..nj. letos maturita. Ale i ve škole se občas dějí divné věci…takové, kde se někteří chovají dost dětsky, někdy až moc… také k nám přišla do třídy nová holčina…kterou bohužel nepustili k maturitě, tak doufám, že jí letos půjde. Ikdyž to teď pro ní bude těžké, být v nové třídě s novými lidmi. Ale popravdě se mi začala líbit…po nějakém čase, jsem si jí přidal na icq do kontakt listu…a začal jsem si s ní psát…po dlouhé době jsem poznal fakt moc suprovou holčinu. P.S. Přeji ti hodně moc štěstí v životě, Lucko.

Tak takhle probíhá denní plán..ráno škola s některými nesnesitelnými lidmi, no občas je i sranda…hodně strachu s učením..jelikož je toho fakt dost. A poté ven…ikdyž venku se toho teď moc dělat nedá, když je taková zima…ale vždycky se něco vymyslí.

© Petr Švehla

Děj se odehrával v období mezi 22.6.2005 - říjen 2007
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Líbí se Vám tento článek?

Ano 62.3% (99)
Trochu 11.9% (19)
Středně 6.3% (10)
Moc ne 8.8% (14)
Vůbec ne 10.7% (17)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama