Jakékoliv připomínky, dotazy, přání či stížnosti adresujte na: sever-rat@seznam.cz
Právě sleduje: Legendární seriál: "Odpadlík", Těší se na: TBBT - 7. sérii; Zpátky do školy.
The walking dead, Simpsonovi - 24. série

V přípravě další díl Velký atlas blogerů...

Leden 2012

Velký atlas "Typů" blogerů II

18. ledna 2012 v 20:00 | Sever-rat |  Blogerus
Pokračování "Typů" Blogerů ze včerejška (Včerejší "TYPY" naleznete ZDE ) . Velký atlas "Typů" blogerů se musí stále rozvíjet a růzrůstat. Opět jako v minulém článku upozorňuji, berte to prosím s nadhledem:

Bloger Nemrtvý (Blogerus Zombius) - Pokud jste si někdy vybírali článek, který si přečtete, následně jste článek rozklikli a s naštvaností jste zjistili, že "článek neexistuje", tak jste zřejmě v tomto případě trefili na Blogera Nemrtvého. Tento typ blogera by s námi raději mluvil, než nám napsal nějaký článek. Bohužel mluvené slovo do textového článku neuložíte. Proto bloger tímto gestem dává najevo, že opravdu existuje a jeho blog je stále aktivní. Záhada neexistujících článků je tedy vysvětlena.

Bloger Nemoderní (Blogerus Neandrtalis) - Jedná se o celkem slušného blogera, který většinou nečiní žádné potíže. Jeho nebezpečnost je v lingvistice. Píše česky, avšak stylizace jeho článků spadá do období Marie Terezie. Častý výskyt slov typu: "Anžto", "Alebrž"," Jsem to ale ťuhýk", "poroučím se".

Bloger mimozemšťan aneb příznivec kultu Aštara Šerana (Blogerus Mimoňus) - Je to speciální druh blogera, který se od ostatních odlišuje typem písma, které se často objevuje v této formě: "DnES VE šKOLe To bYLo DobrÉ" nebo" JaK sE MáŚ?". Toto písmo připadá nám "normálním" blogerům jako z jiné planety. A ono také je!. Tento typ blogera píše zakódované zprávy mimozemským příslušníkům a prosí je, aby byla, co nejdříve na naši matičku Zemi uskutečněna invaze.

Bloger Velkorodiník (Blogerus Familia Gigantea Multiplexis) - Na začátku založení blogu vždy hlásí: "MY si zakládáme nový blog" - otázkou ovšem je, co znamená "MY". Většinou se jedná o naprosto neidentifikovatelnou skupinu jako: "Já a kámoš", "já a babička", "já a ten pán z baráku", "já a ty, co sem vlezli oknem", "já a parta dělníků z Moravy", apod.

Pokračování opět příště…

P.S. Kopírování je zakázané! Pokud však někdo bude chtít, lze pouze se souhlasem autora - což jsem já!

Velký atlas "Typů" blogerů

17. ledna 2012 v 20:06 | Sever-rat |  Blogerus
Blogerů je celá řada. Každý je jiný. Každý píše jiné články, každý má jinou slovní zásobu. Proto prosím berte tento článek s nadhledem.

Bloger Reklamák (Blogerus Spamus) - Velmi častý druh blogera. Jeho obvyklé výrazy jsou: "Máš pěkný blog, koukneš se na můj?", "Na mém blogu je nová soutěž" nebo "Oplatíš mi návštěvu?". Tento druh blogera by si nechal vrtat koleno, aby měl o jednu návštěvu na svém blogu více. Tímto jednáním si zajišťuje přední místo v žebříčku neoblíbenosti.

Bloger Témař Týdne (Blogerus Tatarus) - tento typ blogera je speciálním podruhem Blogera Reklamáka. Jeho cílem je také nalákat, co nejvíce lidí na svůj blog. Využívá toho, že při psaní článku překlikne na zařazení článku do Témat týdne a aby měl čisté svědomí, překryje prstem na monitoru větu: "Nezařazujte svůj normální článek pod Téma týdne". Protože si myslel, že dělal vše v rámci regulí, velice se pak diví, proč mu lidé píší komentáře typu "Co dělá tento článek pod tématem týdne!".

Bloger Šifrant (Blogerus Labyrintus) - Jde o velmi temný druh blogera, jenž samou podstatou svého psaní článků působí na psychice čítajícího největší škody. Jeho útočnou taktikou je psaní jednotlivých vět tak, aby jako celek nedávaly žádný smysl. Při žádosti o srozumitelnější vysvětlení bloger napíše věty v jiném pořadí, což ovšem nevede k srozumitelnosti.

Bloger Kopírka - (Blogerus Přesouvačus) - Tento typ blogera má zřejmě fyzickou vadu, protože neumí na klávesnici kliknout na jina tlačítka než CTRL + C a CTRL + V. Jak se však příhlásil na svůj blog, kdy zřejmě musel použít i jiná tlačítka než zpětně uvedená, je záhadou, kterou v současné době zkoumá Úřad pro vyšetřování a výzkum. Nejčastější navštěvované internetové stránky tohoto typu blogera jsou wikipedia.cz a blogy jiných uživatelů, ze kterých se dá beztrestně kopírovat.

P.S. Omlouvám se všem, kterým jsem se tímto dotkl..pokračování příště...

Mířil na mě pistolí

16. ledna 2012 v 18:56 | Sever-rat |  Mé vzpomínky a události z minulosti
V některých čtvrtích amerických měst je v současné době již zcela běžné, že každý druhý občan vlastní střelnou zbraň. Možnost, že na Vás bude někdo mířit pistolí ať už z legrace nebo, aby vás postrašil, je větší než kdybyste vyhráli ve Sportce. Proto se těmto čtvrtím zdaleka vyhněte.

Myslel jsem si, že zbraň uvidím jen ve filmech nebo při návštěvě Bronxu, ale určitě by mě nenapadlo, že na vlastní kůži pocítím, jaké to je, když na vás někdo míří pistolí. Ale pocítil jsem to:

Jednoho letního dne jsme byli s kamarádem na nákupech. Vyšli jsme z nákupního centra a šli jsme směrem k sídlišti (Sídliště je asi 300 metrů od nákupního centra a mezi ním a nákupním centrem je jen zeleň).
V té chvíli nebylo na cestě k sídlišti ani živáčka. Jen jeden starší pán, který nás zastavil a ptal se, jak se dostane do Brandýsa nad Labem.
"To musíte jít zpět k metru a odtamtud jede autobus s číslem 300 něco…", odpovídám.
Pánovi zřejmě odpověď nepomohla a doptával se, jak se dostane k metru. Přitom stále koukal na kamarádův telefon, na kterém kamarád právě psal smsku.
"Pokud chcete k metru, musíte jít tudy asi 400 metrů a pak zahnout doprava. Autobusové nástupiště je pod úrovní chodníku. Ale to už uvidíte", vysvětluji.
Pán nevypadá, že by ho to zajímalo a stále se koukal na kamarádův telefon. Přesto ze sebe vydal: "Děkuji".
Opět se vydáme na cestu, když v tom pán na nás vykřikne: "Stůjte". Zastavili jsme a otočili se. "Co ještě chce?", pomyslel jsem si. Pak jsem to spatřil. Pán měl v ruce pistoli.
"Koukejte mi dát ten mobil", řval nahlas.
S kamarádem jsme byli opravdu v šoku. Nikdo ze sebe nevydal ani hlásku. Kamarád, kterému došlo, rychleji, co se děje, dodal: "Nic ti nedám!".
"Ty nevidíš, čím na tebe mířím? A co ti můžu udělat?"
V hlavě mi jen běželo, co jen budeme dělat? Je ta zbraň pravá? Dáme mu ten telefon nebo vymyslíme něco jiného?
"Koukej mi dát ten telefon", stále opakoval dokola.
Pak mě něco napadlo. "Doufám, že to vyjde", pomyslel jsem si.
"Podívej se, tamhle je policajt".
Pán se otočil.
Na nic jsem nečekal a řval jsem: "Karle, zdrhej, rychle".
Oba jsme nasadili tempo jako na olympiádě, neohlíželi jsme se. Nevěděli jsme, zda běží za námi nebo zda i vystřelí.
Přesto jsem se ohlédl, nikdo za námi neběžel a pán, který nám ještě před chvíli vyhrožoval, utíkal na druhou stranu.

Oba jsme byli stále vystrašení. Po chvíli, co jsme to projednali, jsme usoudili, že to určitě nebyla pravá zbraň a dokonce jsme se rozhodli dotyčného chytit. Štěstí, že jsme ho už nenašli, možná by to neskončilo dobře.

V tomto případě to skončilo dobře, ale bylo to opravdu nebezpečné. Holt jsme byli ještě mladí a moc jsme neuvažovali. Teď bych jednal jinak.

Co by jste udělali v dané chvíli Vy?

Pomsta na vlastní zkušenost

9. ledna 2012 v 12:45 | Sever-rat |  Témata týdne
Pomsta je sladká. Musím o sobě říct, že jsem občas pomstychtivý. Když mi někdo něco udělá, jen přemýšlím, jak to dotyčnému vrátit. Nejsem takový, že bych nad nějakou událostí mávnul rukou a pro dobrý pocit dokážu také něco provést.
Chtěl bych Vám popsat několik událostí, které se mi staly. Události jsou řazeny chronologicky:

Pomstychtivost se mi nevyhnula ani tehdy, když mi bylo cca 5 let. Jako každé malé dítě jsem si rád hrál na písku s bábovičkami. Na lavičkách u pískoviště seděli rodiče, kteří své děti moc nekontrovali. Raději si četli různé magazíny nebo mezi sebou hovořili. Co se dělo na pískovišti, o tom nikdo z rodičů neměl ani páru. Tyran z pískoviště, jak bych ho dnes nazval, každému dítěti zbořil z písku vše, co bylo postaveno. Všichni si to nechali líbit. Jako rytíř ve zbroji jsem proti tyranovi vystoupil a nasypal jsem mu písek na hlavu. Tak byla pomsta dokonána a pro mě to byl teprve začátek.

O pár let později můj bratr na mě žaloval, že jsem přišel domů pozdě. A já díky němu dostal "zaracha". Nenechal jsem si to líbit a připravil jsem na něj past. Na dveřích při vstupu do mého pokoje jsem narafičil autíčka - angličáky. Když by bratr otevřel dveře, veškerá autíčka, co byla usazena na dveřích, měla skončit na něm. Čekání bylo dlouhé, ale výsledek bude stát za to. Dveře se otevřely, auta padají, ale bohužel ne na bratra, ale na mojí mamku. Dostal jsem na zadek a na pomstu jsem už neměl ani pomyšlení.

Na základní škole byl jeden kluk, který si dělal z každého srandu, šikanoval a pomlouval. Po domluvě s ostatními jsme mu vzali jeho pití, nasypali do něho projímadlo a čekali, co se z toho vyvrbí. Projímadlo mělo bravurní účinky a od té doby byl ve třídě klid. Dotyčný si již nic nedovolil.

Tato pomsta je již novodobější, kdy jsem měl problémy s jedním obyvatelem protějšího vchodu, který neustále pohazoval odpadky u naší popelnice, která slouží pouze pro můj vchod a je uzamčená. (Dotyčný a jeho vchod mají vlastní popelnici, ale asi o 150 metrů dále - proč by chodil ke své popelnici?) Několikrát jsem na něho řval z okna, ať si to smetí hází ke své popelnici, protože přijde bezdomovec a smetí, které se válí u popelnic, roztahá a v okolí je pak nepořádek. Dotyčný si nedal říci, tak jsem si na něho počkal s kýblem se studenou vodou. Zatímco pokládal své smetí opět k naší popelnici, polil jsem ho studenou vodou. Teď už si dotyčný chodí ke své popelnici.

Pomsta je někdy sladká, nechci si nechávat od ostatních vše líbit.

Jako přejetý na kolejích

6. ledna 2012 v 21:33 | Sever-rat |  Foto s průpovídkou
Jako přejetý na kolejích. Ano, tak si dnes připadám. Vlak, který před chvíli projížděl stanicí ve Stružinci na Vysočině mě málem srazil. Ba naopak, je to jen pocit. Nechci se otáčet, ale vím, že je za mnou:


Foto je mnou focené... Stružinec, Údavy - Vysočina

Jsem poslední dny opravdu naštvaný. V práci se každý den těším, aby byl již konec dne, protože někdy z těch klientů opravdu zešílím.

Další věcí, která mě naštvala je ta, že nějaký vtipálek, který se v noci procházel ulicí, zničil u všech aut boční zrcátka. Nevím, jestli to byl nějaký opilec nebo to udělal někdo schválně, naštěstí moje zrcátko bylo jen pootečené - je holt z tvrdého materiálu, ostatní auta, ale takové štěstí neměla.

A poslední, co mě dnes dorazilo je to, že slovo "autorský" již nic neznamená. Místo tohoto článku jsem mohl jen něco překopírovat, vložit video či foto bez odkazu. Ano, apeluji na dnešního nového nováčka v Autorském klubu.Hudební blog je opravdu pěkný a slouží svému účelu, ale rozhodně není autorský. Kdybych měl vydáno přes 4000 článků, také bych měl výbornou návštěvnost. Co bych z toho měl? Za cenu, že články nebudou autorské a že v každém článku bude něco cizího? Je to však dobrý marketingový tah...Jsem zvědavý, co se nakonec z toho vyvrbí..

Prcek to rozjíždí na Hospodu!

2. ledna 2012 v 22:55 | Sever-rat |  Moje vytvořená videa
Každý den se na nic jiného nekoukáme..Za poslední týdny jsem seriál Hospodu viděl xkrát. Ale prcek, ten si to vždycky užije..je to jeho nejoblíbenější pořad.. Stále jen slyšíme: "pušť, pusť"