Jakékoliv připomínky, dotazy, přání či stížnosti adresujte na: sever-rat@seznam.cz
Právě sleduje: Legendární seriál: "Odpadlík", Těší se na: TBBT - 7. sérii; Zpátky do školy.
The walking dead, Simpsonovi - 24. série

V přípravě další díl Velký atlas blogerů...

Březen 2012

Zaslechnuté rozhovory z MHD

30. března 2012 v 13:24 | Sever-rat |  Různé články
Když jezdíte každý den MHDéčkem jako já, uslyšíte občas rozhovory, nad kterými můžete jen kroutit hlavou nebo se jim smát. Rád bych se s Vámi podělal o pár zaslechnutých rozhovorů.

První rozhovor, se kterým se chci podělit, jsem už před pár měsíci umístil na FB a měl obrovský úspěch. Věřím, že se pobavíte i vy:

Metro je narvané lidmi až k prasknutí a právě se blíží k zastávce Hlavní nádraží. Mladík stojící u dveří se otočí na pána za sebou a povídá:
"Pane, netlačte se prosím na mě. Neumím chodit zavřenými dveřmi jako rytíř Vilém Brtník z Brtníku."

Další rozhovor vyslechnutý v metru na lince C:

"Pepo, kde máš vlastně to sídlo firmy?"
"Na Praze 4"
"Skutečně? No, tak to bys mohl znát Evu Šimkovou, která také bydlí na Praze 4"

V minulosti byla fronta na banány a dnes si lidé čekají na noviny "Metro". Každé ráno stojí přibližně 30 lidí u výstupu metra na stanici Budějovická a čekají, až jim dodají jejich oblíbené noviny. Nemáte šanci ani vyjít ven. Jakmile noviny dorazí, neuvěřili byste, jaká strkanice a boje o noviny se tu vedou a vulgární výrazy jsou slyšet na denním pořádku. Musím však podotknout, že většina čekajících lidí byli důchodci. Holt, když je něco zdarma nebo něco velice zlevněné, propuká davová hysterie.

Další vyslechnutý rozhovor, opět z metra:

"Magdo, a co ten Lukáš přesně udělal?"
"Vyhrožoval mi a zničil mi skla na autě", odpověděla.
"To je hrozné a co si s tím udělala?"
"Právník mi radil, ať to předám na policii, ale já to prostě nedokážu. Hrozně moc ho miluji a tohle mu nemůžu udělat."

Sami vidíte, kam až láska může dospět…

Zaslechl jste také někdo poslední dobou v MHDéčku něco zajímavého?

Já a brigáda

29. března 2012 v 10:00 | Sever-rat |  Témata týdne

Každý potřebuje peníze. Bez peněz se nedá v dnešní době žít. Bez peněz si člověk nic neužije. Peníze dělají člověka, protože již nejsme ve středověku, kdy si můžete koupit za 10 prasat celou chalupu.

Začal jsem vydělávat již ve svých 8 letech, kdy mě děda bral do hospody. Pivo mi v té době nic neříkalo a v 8 letech mi hospoda připadala velice nudná. Pán, který právě zaplatil u baru svých 7 kousků, si neopatrně dal peněženku do kalhot tak, že několik mincí spadlo na zem a zakutálelo se pod blízké topení. Jakmile odešel, lehl jsem si na zem a hledal jsem spadlé koruny. Ten den jsem našel asi 40 Kč, což byla pro mě v té době obrovská částka. Pak se další týden stejná situace opakovala a opět jsem nalezl další koruny. Když jsme opět s dědou zašli do hospody, moje první věc, kterou jsem udělal, byla ta, že jsem se hned podíval pod topení po nějakých mincích. Vždycky jsem tam nějaké našel. Až později jsem se dozvěděl, že mi je tam lidé schválně házeli. A to byl můj první přivýdělek.

Další kroky směřovaly do supermarketů. Dohodl jsem si dvě směny na oddělení "ryby a saláty". Do té jsem však netušil, že jde o pultový prodej. Moje první hodina v této práci stála opravdu za to: Jedné paní jsem zabalil mrkvový salát tak špatně, že se jí celý vysypal do kabelky. Další paní jsem omylem namarkoval bramborový salát za tu nejdražší cenu salátu, který tam byl. Pán, který chtěl kousky lososa a viděl, jak mu je zkouším nabrat, raději stopl objednávku a odešel pryč. 8 hodinovou směnu s parádním kloboučkem na hlavě jsem nějak přetrpěl a myslím, že všichni lidé, které jsem obsluhoval, si určitě oddychli.

Pak mé kroky vedly do společnosti, která se zabývá výzkumem trhu. Volal jsem lidem, kteří museli splnit určitá kritéria, abych s nimi mohl pokračovat dále v hovoru. Většinou se jednalo o to, že jsem potřeboval mluvit s lidmi ve věku 18 - 40 let. Volali jsme však pouze na pevné linky. A kdo má v dnešní době pevné linky? Většinou důchodci. Když jsem se spojil s člověkem, který splňoval veškerá kritéria, začal hon na respodenta tím, abych ho půl hodiny udržel na telefonu. A to mi věřte, že je to opravdu nadlidský výkon.

Snad moje nejlépe placená brigáda byla v tom, že jsem odpracoval v jedné společnosti asi 20 hodin, a pak firma zkrachovala. Bohužel mi peníze nebyly poslány na účet. Nejlepší obranou je útok a vymýšlet si - to se opravdu vyplatí:

"Dobrý den, jsem právník jednoho Vašeho brigádníka, který u Vás pracoval. Mám informaci, že mu stále nebyla vyplacena mzda a tím porušujete zákon"...

Majitel společnosti slíbil, že peníze pošle. A také poslal, dokonce mi byla vyplacena mzda za odpracovaných 80 hodin, takže jsem na tom ještě vydělal.

Má také někdo zajímavé zkušenosti z brigády?

Taje z mé autoškoly

24. března 2012 v 21:25 | Sever-rat |  Mé vzpomínky a události z minulosti
Není to dlouho, co mě napadlo, že jsem se ještě nikdy ani slůvkem nezmínil o své autoškole a co všechno se v ní dělo. Vzpomněl jsem si na nějaké události jen díky tomu, že jsem stál v zácpě, která se ani nehla a počítal: Jedno auto - to je moje, to druhé - to je tvoje, a takhle to pokračovalo... první auto moje, druhé tvoje... Nyní jsem bohatší o 15 Škodovek, 5 Fiatů, dva autobusy a další různé značky aut. Zřejmě si nyní otevřu autobazar a začnu vydělávat.

Když jsem byl v zácpě a počítal svá auta, všiml jsem si, že většina řidičů byli muži. Žen bylo asi 2 z 15 řidičů. Čím myslíte, že to je? Ale teď zpátky k mé autoškole:

Moje první jízdy byly opravdu otřesné a často jsem přemýšlel, zda to nemám skončit. Že bych raději doživotně jezdil MHDéčkem? Opětovné startování motoru se konalo každých 20 vteřin. Často jsem si pletl plyn a brzdu, spojku jsem snad ani nepoužíval, protože v té době jsem moc nechápal "princip" řízení, spíš šlo jen o mé přežití. Měl jsem ale štěstí, že instruktor mi se vším pomáhal a nenechal mě na holičkách. Celkem se divím, kde lidé s tímto povoláním, berou na tuto práci nervy - To já bych dělat nemohl. To bych na každého musel řvát: "Dávej pozor, obrubník", "Tam nejezdi, to je slepá ulice", "Dyť si přejel toho cyklistu!", "Nemusíš oťukávat všechny auta". Myslím, že infarkt by přišel již v prvním roce této práce.

Parkování - Můj největší problém v autoškole. Neuměl jsem to a částečně to neumím ani teď. Když je malá mezera, dokáži to zaparkovat, když je však mezera větší, dělá mi to neskutečné problémy. I s angličákem bych tam dokázal zaparkovat, ale s velkým autem né. Možná bych měl začít cvičit s autíčkama z lega. Tím opravdu nic nezkazím a nebudou žádné odřené plechy a rozbitá skla.

Nehoda 2 metry přede mnou - Stál jsem s autem na vedlejší silnici a čekám, až bude volno, abych se mohl připojit na hlavní silnici. Avšak po hlavní silnici stále projíždějí nějaká auta a já nemám možnost vyjet. Na hlavní silnici z pravé strany chce auto zabočit do mé vedlejší silnice a čeká až bude v protisměru také volno. Děda, který byl v daném autě, špatně odhadl své možnosti, vyjel a do jeho boku nabouralo z protisměru druhé auto. Obrovský náraz, sklo řinčelo, lidé v autech letěli dopředu, airbagy se otevíraly. Tato scéna byla jako z pomaleného filmu a udála se jen 2 metry ode mě. Takhle blízko se u mě nehoda ještě nestala (Nepočítám nehody, kterých jsem se přímo zúčastnil). Já a instruktor jsme měli oba vyvalený oči a ani jeden jsme nevěděli, co dělat. Naštěstí se lidem v autech nic nestalo. Mě se však v jízdě již pokračovat nechtělo a moje jubilejní desátá jízda v autoškole skončila. Dál jsem už pokračovat nemohl...

Jízdy uplynuly a čekaly mě zkoušky. Jízdy jsem napoprvé udělat, technické otázky však né. Řidičák jsem dostal a od té doby jezdím bez nehod (počítám jen ty, které jsem nezpůsobil já).

A jaké máte zkušenosti či historky z autoškoly vy? Pokud ještě nemáte, těšíte se, až budete mít řidičák?

Nevolnost z Horské dráhy

14. března 2012 v 20:57 | Sever-rat |  Foto s průpovídkou
Abych Vás trochu navnadil na svůj článek a aby jste se příjemně zasmáli, chci Vám napsat můj dnešní uskutečněný hovor se zákazníkem:

Začalo to tím, kdy klient šel hledat Občanský průkaz. Z telefonu bylo slyšet:

"Mami, já na to špatně vidím, nemůžu to přečíst"
Jeho matka: "Tak se na to podívej z okna, tam je lepší světlo"

Po tomto hovoru jsem zjistil, že má klient v bytě neskutečnou tmu…

Ale teď se vraťme k tématu článku. Je mi smutno, když vidím, jaké Horské dráhy mají v USA. Kam se na to hrabe naše "Matějská pouť". Zážitek a nevolnost z horských drah v USA musí být impozantní. Za jízdu zaplatíte majlant a na konci jízdy je Vám tak špatně, že jízdu musíte zopakovat ještě jednou. Věřím, že by tuto skutečnost ocenili lidé, kteří často trpí zácpami. Fronta by byla dlouhá jako vzdálenost od New Yorku k vraku Titanicu.

Už dlouho jezdím prstem po mapě, koukám se na zábavní parky a zpráva, že moje oblíbená horská dráha "Deja vu", park Magic Mountain, byla někam přestěhována, mě zdrtila. Zdroje však neuvádí kam. Ale já vám to řeknu:

Včera v půl 7 a pět minut přijela dodávka před mou práci, vyložilo se veškeré příslušenství a postavili mi horskou dráhu přímo na mém pracovním stole. Teď mohu potvrdit, že jsem nejšťastnější člověk na světě, který má horskou dráhu "Deja vu" jen pro sebe. Zatím na ní probíhá zkušební provoz a testuje jí slon. Uvidíme, zda bude opět otevřena a přístupna veřejnosti.

Ukázka horské dráhy:


Pohled ze shora:


Erupce na slunci aneb lidé blbnou

8. března 2012 v 12:29 | Sever-rat |  Různé články
Když vidím, jak se dnes někteří lidé chovají a někteří jsou velice zmatení, vážně přemýšlím, zda dnes jsou nějaké erupce na slunci. Erupce na slunci skutečně jsou, ikdyž je přes tu oblačnost nevidím. To je možná vysvětlení toho, proč se dneska chovají lidé tak divně...

Už ráno, když jsem jel do práce, zaslechl jsem zajímavý rozhovor:

Slečna: "Paní, pustím Vás, pojďte si sednout".
Starší paní (okolo 55 let): "Co si to vůbec dovolujete, nejsem stará", hulákala na celý vagon.
Slečna: "Promiňte, ale chtěla jsem Vám jen pomoci".
Starší paní: "To je dneska mládež".

Jak sami vidíte, slečna chtěla pomoci a udělat dobrý skutek a ještě za to dostala vyhubováno.

Další příhoda byla ta, kdy mi dnes 5 lidí volalo do práce ohledně toho, že si chtějí zvýšit zálohy na plyn. Netuším, kde vzali telefonní číslo, ale je pěkná náhoda, když zavolá za jeden den 5 lidí, zvlášť, když mi nikdo ohledně této záležitosti nevolal celý rok. Až přijdu domů a uvidím účet za plyn, možná si také budu chtít zvednout zálohy na plyn a zavolám sám sobě.

Naprostou třešničkou na dortu, kterou jsem dnes "zatím" zažil bylo volání klienta, který mi sdělil, cituji:

"A šlo by to s Vámi zařídit na pobočce? Já jsem na kluky a pokud bychom si padli do oka, mohli bychom se spolu i sblížit"...
Tuto větu jsem ještě přešel a jednal jsem s ním dále, ale když mi řekl, že: "že by chtěl jít se mnou do grupáče". Nekompromisně jsem mu zavěsil telefonem, protože s takovýmhle prasatem opravdu jednat nechci. Zvykl jsem si, že mě po telefonu někdy balí nějaká slečna (prý mám pěkný hlas), ale od chlapa? To jsem ještě nezažil.

Obávám se, co mě ještě dneska čeká, protože stále není konec dne. Doufám, že tento den přežiji alespoň ve zdraví.

P.S. Jsem na holky, aby to z tohoto článku vyznělo...

Zrcadlo do jiného světa

4. března 2012 v 21:36 | Sever-rat |  Témata týdne

Konec světa v prosinci 2012 nebude jen mýtus. Stane se, ne však v naší realitě. Archeologové objevili zrcadlo, kterým se dostanete do jiné paralelní reality.

Stačí, když na zrcadlo sáhnete a ocitnete se sice na stejném místě, ale v jiné realitě. Tento svět jako takový je skoro stejný jako náš až na pár vyjímek. Lidé zde vědí o hrozbě Aštara Šerana, který se blíží se svými vesmírnými loděmi k naší Zemi. Aštar Šeran je mimozemský zloduch a vojenský stratég, který nemá rád lidský život. Proto se snaží lidi vyhladit. Na Zemi však existuje skupina lidí, kteří ho uctívají a myslí si, že je Aštar Šeran odveze do jiné galaxie.

Hrozba pro Zemi je vysoká, avšak v této realitě jsou hrdinové opravdu žijící bytosti. Plán defenzívy zní takto:

V předvoji celé skupiny na orbitální stanici čeká na mimozemšťany náš známý Chuck Norris, který mimozemšťany pozve dál a představí jim Marilyna Mansona, Paroubka a Michaela Jacksona. Tím mimozemšťané usoudí, že už tu mimozemský život je a raději odtáhnou pryč.
Pepek Námořník přislíbil účast tím, že v lokalitě Chardonnay, v jižní Francii, kde se pěstuje víno, se bude od teď pěstovat špenát na podporu síly obyvatel celé Evropy.
Tým SG-1 projde Hvězdnou bránou, aby se spojila s Asgardy a Tolány, kteří by se také mohli zapojit do defenzívy. Goa´uldi přislíbili účast pouze za cenu 1 milion lidských otroků, do kterých by mohli dát své symbionty.
Sheldon Cooper a Leonard Hofstadter ze seriálu TBBT již několik dní pracují na přístroji, který by je odnesl do minulosti.
Všechny Zombie z filmů Resident Evel si rádi počkají na mimozemskou krev, ta lidská už jim moc nejede. K Zombíkům se přidal i Homer, který má už koblih až po krk.
Detektivka Lilly Rush z Odložených případů vyřeší vraždu amerického prezidenta Lincolna, díky čemuž USA poskočí v průmyslovém rozvoji o několik desetiletí a proti mimozemsťanům by vznikla mega zbraň.
Ztracená mimozemská loď Voyager ze Star Treku nečekaně najde cestu k Zemi hned po druhém díle tohoto seriálu.
Od Muldera a Scullyové z Akta X neuslyšíte nic jiného než: "My Vám říkali, že UFO existuje".
Díky zrcadlu se ze všech paralelních realit, se přitáhnou veškeré americké vojenské síly.
Superman a James Bond 007 se snaží vyšpěhovat, jaký Kryptonit je pro mimozemštany škodlivý.
Pikachu a další pokémony slíbili, že se změní na lepší úroveň a společně zkusí útoky jako: bití v prsa, spalující výbuch a ohnivý kop.
Kdyby se celá akce nezdařila, účastníci soutěže Survivor (česky Kdo přežije) budou každému ukazovat a vysvětlovat, jak se dá přežít v divočině a bez prostředků.

Bude to nádherná bitva, která vejde do dějin... Já ji však vidět nechci, rychle se dotýkám zrcadla a mízím zpět do své reality. Teď už vím, že zrcadlo je pouze na koukání a nikdy se ho již nebudu dotýkat.