Jakékoliv připomínky, dotazy, přání či stížnosti adresujte na: sever-rat@seznam.cz
Právě sleduje: Legendární seriál: "Odpadlík", Těší se na: TBBT - 7. sérii; Zpátky do školy.
The walking dead, Simpsonovi - 24. série

V přípravě další díl Velký atlas blogerů...

Květen 2012

Odposlechnuto v Praze

24. května 2012 v 19:28 | Sever-rat |  Různé články
Včera jsem měl velice zajímavý den, kdy se mi podařilo odposlechnout velice zajímavé rozhovory.
Začalo to nákupem v Penny. Konečně jsem došoupal k pokladně. Pokladní začala markovat mé vybrané zboží a v tom jí přerušila celkem naštvaná důchodkyně:

"Podívejte se, paní pokladní, vy jste mi tady namarkovala magnesii citronovou místo perlivé."
Pokladní: Ta Magnesie ale stojí úplně stejně"
Důchodkyně: "To mě nezajímá, já chci mít na svém účtu napsáno, že jsem si koupila Magnesii perlivou"
Pokladní asi 5 minut za pomoci své vedoucí předělala celý účet, tak aby důchodkyně měla napsáno, že si koupila "Magnesii perlivou"

Co málo stačí k dětské radosti…

Další rozhovor dvou starších partnerů jsem odposlechl u metra. Ke každému výtisku novin "Metro" rozdávali zdarma čokoládovou tyčinku. Bohužel na uvedené partnery už žádná čokoláda nezbyla, byla už všechna rozdána. To paní vytočilo natolik, že začala řvát tak nahlas, že na Žižkově se musely stavět báby do pozoru…

"Jak se to může stát, že už není žádná čokoláda? Mám přeci na to nárok, né? Ke každým novinám se dostává čokoláda a já jí chci také dostat… Vy jste si čokolády určitě nechal pro sebe, vy prase jedno. A pak si je večer sníte…Zlatí komunisti, ti všechno dávali zdarma a nic neslibovali…"

Když lidé chtějí něco získat, udělají pro to cokoliv…

A poslední rozhovor byl zaslechnut v mém oblíbeném metru, kdy paní zřejmě byla u soudu a řešila to se svojí kamarádkou:

"Představ si, co mi řekli včera u soudu… Že je to tvrzení proti tvrzení a že se to bude delší dobu řešit, než bude objasněno, jak se to skutečně stalo..no a pak mi můj právník říkal, že by maximálně mohli navrhnout, aby mohli vyslechnout mého psa, který tam byl při tom incidentu také… Akorát nevím, jestli to myslel vážně…"

Výslech psa je hudbou budoucnosti…

Zlomyslné volání a další příhody

14. května 2012 v 19:24 | Sever-rat |  Mé vzpomínky a události z minulosti
Vzpomínám si na dobu, kdy pevné linky se využívaly více než mobilní telefony. I naše domácnost měla pevnou linku, novou a moderní, protože přístroj byl zakoupen nedávno.

Otec marně očekával telefonát ohledně práce již dva dny. Až po 4 dnech čekání nás napadlo zkontrolovat aparát a zjistili jsme, že je drát překousaný od mého potkana. Dále jsme zjistili, že je překousaný i zdroj k elektrickému pianu a málem i k PC.

Další událostí bylo to, že na naši pevnou linku stále někdo volal. Nikdo se však v telefonu neozýval, jednalo se o pouze o zlomyslné volání. Těchto volání přibývalo a v členech naší domácnosti to vyvolávalo více naštvanosti. Nakonec nám došla trpělivost a předali jsme podnět Policii České republiky s tím, že nás stále někdo otravuje a nenechá nás v klidu. Policie nám poradila, abychom na svém aparátu zmáčkli uvedené tlačítko v době, kdy nám opět bude někdo telefonovat zlomyslně. Na základě zmáčknutého tlačítka se provede výpis telefonních čísel a policie tím zjistí volajícího.

Nemyslete si, že je to zdarma. V té době to stálo pěkné peníze a netuším, zda to také funguje i v současnosti. Vím, že jednou jsem telefonoval domů, že přijdu později. Telefonoval jsem z telefonní budky, ta však byla trochu rozbitá, protože hovor byl spojen až o pár vteřin později. Mezitím moje mamka na druhém konci telefonu zběsile mačkala uvedené tlačítko, protože si myslela, že je to ten volající, který volá zlomyslně.

Po pár dnech Policie zjistila, že volající, který nám volal i 20x denně, je nějaká dáma z vedlejší čtvrti. Paní jsme neznali a důvod, proč neustále volala, také ne. Do dnešního dne nevíme, proč jí bavilo někomu zlomyslně volat.

A příhoda posledních dnů z mé práce:

Volal jsem klientovi, který mi hovor zvedl a teď již následuje slíbený přepis rozhovoru:

Po mém představení…

Já: Máte na mě chvíli čas, neruším Vás?
Klient: Jsem právě na záchodě, ale nerušíte mě, povídejte..
Já: Mám zavolat raději za hodinu, abych Vás nerušil? (Pak mi došlo později, že ta hodina musela vyznít hrozně špatně, protože jsem ho osočil s tím, že na záchodě může sedět i hodinu)
Klient: Nerušíte, povídejte…

Sdělil jsem klientovi, to co jsem potřeboval, pak jsem uslyšel: "Prd, prddddd, pak trochu delší prddd" a nakonec "žbluňk a ještě hlasitější žbluňk". Po uvedené potřebě se klientovi zřejmě hodně ulevilo, až natolik, že projevil zájem o mé nabízené služby…

Stal jsem se úchylem

2. května 2012 v 19:22 | Sever-rat |  Mé vzpomínky a události z minulosti
Skoro v každém detektivním filmu vidíte, jak "příslušník bezpečnosti" tajně odposlouchává "potenciálního kriminálníka". Tato skutečnost se stala i mě a to nejsem žádný detektiv.

Máme doma "chůvičky" (Pro neznalé: přístroj sloužící k odposlouchávání dětí), které mají dosah tři kilometry. Zároveň mají 120 různých frekvencí. Ani nevíte, jaká je to náhoda trefit se na stejnou frekvenci s někým jiným a v té době mít také zapnutou chůvičkou, zvlášť když v této době jí obvykle nezapínám, prostě jsem jí ráno zapomněl vypnout.

I přes všechny náhody začala chůvička zvonit. "Co se to děje?", pomyslel jsem si.
V tom se z chůvičky ozve: "Halo, tady Marta, jsi to ty?"
"Jo, tady Veronika, tak ti volám, jak jsme se dohodli".

Nikdy by mě nenapadlo, že lze slyšet rozhovor někoho jiného. Myslel jsem, že chůvička slouží pouze k jedinému účelu, a to poslouchat, zda se dítěti něco nestalo.

Rozhovor však pokračoval dále:

"Představ si, že jsme byli s tím dědkem v Globusu a ty pleny jsme tam nikde nemohli najít. Všude jen dětské pleny a žádné pleny pro důchodce. Ani ten, který tam přerovnával zboží, nám nechtěl poradit. Řekl mi jen, že má na starosti zeleninu a ovoce a že neví, co je kde v drogerii."

"To vám opravdu řekl? A sehnali jste ty pleny nakonec?"

"Jooo, sehnali jsme je. Dědkovi jsem také hned plenu rychle vyměnila, měl málem namále."

…pak jsem se dozvěděl, že Veronika byla v bance. S napětím jsem čekal, zda také řekne své PIN k účtu, ale toho jsem se nakonec nedočkal.

Celou dobu jsem si myslel, že mé chůvičky jsou jednocestné, ale pekelně jsem se mýlil. Chtěl jsem také zkusit, zda se do daného rozhovoru vetřu, zkusil jsem tedy mačkat na své chůvičce tlačítka.

Dotyčné dámy se velice divily, co to je za zvuky. Nakonec Veroniku napadlo, že by jí někdo mohl odposlouchávat a začala mě nazývat "úchylem". Načež se svojí matkou rozloučila, že se opět spojí zítra a mě sdělila: "Ty úchyle jeden, už neposlouchej".

Když si tak uvědomuji, co všechno mohli slyšet lidé ode mě, z mé chůvičky?